Průměrná a zapomenutelná hra s řadou inspirací. Krom zažitých titulů žánru jako Outlast či Amnesia (a řadu dalších o kterých sám ani nemám přehled), uvidíte prvky a atmosféru například z Alan Wake a někteří si vzpomenou i na Silent Hill. To neberte jako přirovnání kvality, jen na ty tituly určitě zavzpomínáte.

Ačkoliv se Blair Witch na první pohled tváří jako otevřený svět, je to lineární hra s malým rozsahem. Většina herního světa se zdá být volně přístupná, ale zatímco jednou můžete procházet křovím tak hustým, že nevidíte na krok, jinde vás zastaví malý klacek opřený o půlmetrový keřík. Zprvopočátku můžete mít nutkání toho co nejvíc procházet a prohledávat, a bude frustrující zjišťovat, že to moc nefunguje. To je asi první kámen úrazu přes který se někteří nemusí přenést.

Druhý kámen úrazu leží v herní náplní. S výjimkou pár zajímavých puzzlů a občasného nepřítele na kterého míříte baterkou ve stylu Alan Wake vás hra akorát vodí z jednoho místa na druhé. Puzzle jsou celkem jednoduché a to i po technické stránce. V jednom případě jsem měl poslat psa sebrat dobře viditelný předmět z nepřístupné chaty. O to jsem se snažil půl hodiny, než jsem si na internetu zjistil, že to je potřeba udělat z jiného úhlu. A když už je řeč o tom psovi, nutno poznamenat že nijak významnou roli v herní náplni nehraje. Samozřejmě některým hráčům stačí, že tam ten pes je, že za vámi chodí a že občas štěká :-)

Příběh je jednoduchý, předvídatelný a bohužel podle mě už ohraný. Nebál bych se ho označit za klišé. Co to zachránilo bylo, že se nezvrtl v takové to "byls to celou dobu ty a všechno se ti jen zdálo, protože seš psychouš", které udělá ze sebelepšího příběhu frašku. Paradoxně je ale docela promyšlený, a například i samotné jméno psa má své opodstatnění. Vyprávění má několik vrstev a snaží se soustředit na všechny stejně. Bohužel. všechny tak nějak splynou a ve výsledku žádná nemá takový efekt, jaký by mít mohla a měla.
Opět je paradoxní, že vývojáři nad vyprávěcími prvky přemýšleli a upřímně si myslím, že kdyby tyto prvky vyprávěly jiný příběh, byla by to bomba. Máte u sebe vysílačku s několika různými kanály, kde můžete obousměrně komunikovat. Máte s sebou mobil na kterém můžete hrát hada (fakt), měnit vyzvánění, číst si SMS zprávy, volat a přijímat hovory. Potenciál pro pohlcující, napínavé i WTF momenty je tam velký, ale zůstal z velké části nevyužit.
Pro tento příběh by bylo mnohem zajímavější, kdyby hra o hlavní postavě neprozrazovala tolik a některá zjištění nechala až na samotný konec hry. Podání pointy může být důležitější než pointa samotná.

Pacing je dobře zvládnutý, většina hry straší jen tak dlouho, aby si na to hráč nezvykl a šramocení z různých směrů stále vyvolávalo neklid. Urážející výjimkou je finále, které je nesmyslně a přehnaně protažené, navíc se odehrává v jiném prostředí než zbytek hry a pro mě to čistě kvůli délce byla nejslabší pasáž.
Co ale není moc dobře zvládnuté je gradování. Opačná strana hry, tedy samotné intro, by si zasloužilo mnohem víc pozornosti a chtělo by to pořádný hratelný segment plný vyprávění během kterého se nic divného neděje a všechno je v normě. Noční můra by měla přicházet postupně a ne najednou.

Grafika je rozpačitá. Na jednu stranu si někdo evidentně dal práci s modely a texturami, ale výsledný obraz je pak tak trochu zvláštně rozmázlý. Optimalizace je spíš špatná.
Zvuková stránka je povedená. Leč zvukové efekty nejsou extrémně realistické, jednoznačně obohacují zážitek a neurazí snad nikoho. Hudba taky nepatřila ke slabým stránkám a podtrhovala povedenou atmosféru.

Blair Witch je zábava na jeden prodloužený večer, za kterou bych nedoporučoval dát víc jak 200Kč, ideálně sebrat v giveaway akci. I přes mou kritiku jsem hru dohrál do konce a nemůžu říct, že by mě nebavila. Není to špatná hra, ale chce to k ní přistupovat s adekvátním očekáváním.