Po čtyřech letech od vydání jedničky přichází studio Brøderbund v čele s Jordanem Mechnerem s pokračováním svého Prince. Na první pohled jsou vidět pokroky v grafice i technologiích. Vše je tak barevnější, barvy sytější a celkově se prostředí ve hře mění podle toho, jak Princ postupuje příběhem. Za sebe musím říct, že mi na prvních lokacích vizuálně něco nesedělo. Zhruba od půlky (od ruin) jsem si už buď zvykl a nebo mi následující lokace graficky více přirostly k srdci.

Příběh je oproti jedničkovému "Vezír za hodinu zabije princeznu, musíš jí zachránit" trošičku košatější. Po pravdě jsem ho ale poprvé pořádně vnímal až nyní, když jsem si po čase hru zase zahrál. Čekal jsem od něho trošku více, ale na druhou stranu nijak neurazí.

Podle mého názoru se hodně navýšila obtížnost. Časový limit je sice nyní 75 minutový, ale některé úrovně mají laťku obtížnosti nastavenu opravdu hodně vysoko. Nejhorší byly pro mě souboje s hlavami v ruinách (ty mi hodně připomínaly souboj s orlem z Karateky), finální skoky v ruinách a některé úrovně v hradu s ptačími bojovníky. Těch obtížnějších míst je poměrně hodně, proto celkem pochybuji, že by to někdo dokázal dohrát hned napoprvé (a nebo holt nejsem tak dobrý hráč, jak si o sobě myslím :) ). Samotnou kapitolou je pak závěrečný souboj s přeměněným Jaffarem. Ano, příběhově dává smysl, že se s kouzelníkem nebude bojovat mečem, ale na stranu druhou přijít na to, jak v sobě vyvolat oheň, co vlastně vůbec dělat, co znamená, když se Princ netrefí a zčerná (to jsem pochopil jako jistou smrt a opakování úrovně). Narovinu říkám, že tohle bych bez návodu nedal.

Obtížnost se zvedla taky u soubojů, což nikdy není na škodu. Je fajn, že přichází i více protivníků najednou a pokud se dostanou Princovi do zad, je to obvykle konečná. Každopádně nepřátelé sami o sobě už nejsou taková ořezávátka jako v jedničce. Vzpomínám si, že jsem v jedničce dokázal vezíra bez problému porazit bez ztráty života, tady mi nejednou zavařil jeden ptačí bojovník s pár životy. Ve dvojce holt přijdou ty velké lektvary navyšující maximální počet životů opravdu vhod..

Líbí se mi, že některé úrovně nyní nabízejí více způsobů jak je projít, včetně jiných východových dveří. Podařilo se mi i objevit několik zkratek, které mi umožnily si danou úroveň znatelně zkrátit. To se hodí hlavně v případech, kdy se některé předchozí úrovně nedaří dostatečně rychle dokončit a tak zbývá méně času. Ale je to na úkor případného zisku velkého lektvaru a tedy života navíc. Dále se mi líbí nové pasti (horizontální nože, otočné dlaždice, bodáky na stěnách, lis), některé místnosti s nimi jsou dobře promyšlené. Na druhou stranu jsou zde hodně i "slepé" místnosti, ze kterých se už potom nedá dostat.

Co mně už docela vadilo, byli hadi. Přesné načasování útoku beru, horší ale je, že jakákoliv chyba je automatická smrt. Nejhorší je to např. když občas vylezou z "díry" zrovna v době, kdy přes ni Princ prochází a nebo když se had přeplazí do další lokace, kam jako hráč nevidím. Přejdu tedy tam a mám instakill, protože tam na mě ten had čekal.

A tím se dostávám k vlastnosti, která je pro mě úplně nejhorší a tím je ovládání. Už si nepamatuju, jak to bylo dřív, ale nyní při hraní přes DosBox mi přijde, že Princ mnohem hůře reaguje na změny pohybu, nejvíc pak ve skoku při běhu. Často se mi stávalo, že když jsem šipku nahoru stiskl s rezervou dvou dlaždic, tak stejně neskočil. Když jsem to zmáčkl trošku dřív, tak zase často skočil moc brzo. Možná mám jen něco špatně nastavené ve zmíněném DosBoxu (zkoušel jsem různé takty procesoru), ale u jedničky jsem s tím při stejném nastavení nikdy problémy neměl. Obzvláště to bolelo v poslední úrovni s hlavami v ruinách, kde je potřeba udělat několik přesných skoků za sebou.

Na rozdíl od jedničky budu tentokrát hodnotit bez růžových brýlí, protože jsem se k této hře dostal až mnohem později, takže na ni nemám takové nostalgické vzpomínky. Průběh hry je fajn, stejně tak design jednotlivých úrovní. Časový limit ale způsobuje nutnost se jednotlivé úrovně opět naučit nazpaměť (případně si hodně hrát se save-load). Bohužel pak v kombinaci se špatně reagujícím ovládáním jsem o frustrující zážitky neměl nouzi.