Aria, vládkyně celé Omegy, se nechala připravit o svůj domov a Shepard je jediný tvor v celé galaxii, díky kterému má šanci získat Omegu zpět. Co na tom, že pokud protagonista nezachrání svět, od jehož záchrany je zdržován, tak veškeré úsilí vynaložené na získání Omegy zpět bude zmařeno. Pravdou je, že mě návrat na Omegu bavil a prostředí mě i přes (nebo právě díky tomu) svoji nehostinnost a bezútěšnost bavilo a barevné ladění stanice se mi líbilo.

Normálně by mi Aria asi postupem času lezla krkem (Tell your boss, I'm coming! - No já nevím, pokud ho zabijeme, tak toho velice už nesdělí), ale zde jsem musela ocenit její odhodlání a naprostou víru v jediný konec naší anabáze - že získá svoji stanici zpět. Z toho důvodu jsem porušila svoji full paragon jízdu a přešla na temnou stranu síly alespoň v tomto DLC. Sice ne vždy jsem měla ze své odpovědi dobrý pocit, ale přece nebudu vedle Arii vypadat jako úplná měkkota. Akční část, která zabrala většinu času, mě bavila a dva nové typy nepřátel jsem přivítala. Dobrým obohacením byl i tým složený z Arii a turianky Nyreen, která dobře vyvažovala poněkud výbušnou povahu Arii.

Opouštěla jsem rozšíření s představou, jak bude náročné znovu nastolit pořádek a upevnit svoji moc na stanicí. Ovšem když jsem se po dokončení DLC vrátila po čase do Citadely, tak jsem ke svému překvapení našla Arii sedět opět na stejném místě jako předtím a na přivítanou mi řekla, že je sice hezké, že má Omegu zpět, ale že na Citadele se jí lépe pracuje. Tak.. dobře.