Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn!
Každá z herních variací na svět H. P. Lovecrafta a odkazující na nejstarší božstvo na planetě Zemi - Prastaří v čele s arci-mágem Cthulhu, si zaslouží absolutní pozornost. Ne nadarmo se totiž tomuto zakřiknutému Američanovi říká praotec moderního hororu. A kdo měl s tímto kultem již něco do činění, jistě mi dá zapravdu, že na pojem Cthulhu se prostě nezapomíná!
Zajímavé je, že Stygian: Reign of the Old Ones přímo odkazuje na tento svět. A musím se přiznat, že po dnes již patnáctiletém Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, se jedná o, pro mě, druhý přímý herní odkaz na tento svět, který jsem měl tu čest hrát. Nepočítám knihy nebo filmové adaptace. Tam jsem sice také poměrně pozadu, ale pořád dál, než v tom světě herním. Přitom celý kult nepokrytě nabízí, něco, na co nechcete zapomenout - mystickou atmosféru Nové Anglie. No a stejně tak s tím můžete počítat i v případě této hry!
Stygian se na první pohled tváří jako tahové RPG, ne nepodobné například Gorky 17. Nabízí originální příběh, neotřelé, leč anglicky vesměs náročné, popisné a detailní dialogy, nádhernou ručně kreslenou grafiku a především atmosféru! Atmosféru, která je pro samotný kult tak typická. A ač je hra plná neskutečných bugů, které jsou dány i vlivem skutečnosti, že hra získávala podporu formou crowfundingové kampaně, tak musím říct, že natolik (atmosférou) hrůzostrašnou hru jsem zatraceně dlouho nehrál. Nejen, že odkazuje na posvátnou knihu Necronomicon, ona si vypůjčuje i surrealismus ze světa H. P. Gigera nebo Zdzisława Beksińskiho a přidává na lidských hrůzách, které mohou vzniknout a existovat jen v našich nejčernějších snech plných až hmatatelného strachu.
Na hře je úžasné to, že hned od jejího počátku Vám nabízí několik možností, jak hru hrát tím, že Vám nabídne celou sérii povolání. Já osobně jsem si zvolil ponurého detektiva s cylindrem a nekalou minulostí se závislostí na chlastu. Ano, Stygian je hra, ve které vyvíjíte nejen své vlastnosti, potažmo schopnosti, jako v klasických RPG hrách, Vy zde rozvíjíte i své neduhy a negativní stránky osobnosti. Ty pak v průběhu herního příběhu získávají nějaký ucelený řád a ač Vám mnohdy pomůžou, můžou i značně uškodit.
Stejně tak, jako Call of Cthulhu mám ale i zde jeden zásadní problém. Čím více se dostáváte do příběhu a čím více Vás pohlcuje atmosféra, tím víc se ztrácíte spolu s vývojáři ve snových realitách neuvěřitelného s čímž příběh trošku přestává mít drive. Je to hrozná škoda a nejsem úplně schopný určit, zdali je to problém Lovecrafta obecně nebo tvůrců, kteří chtějí z hry mít něco více, než jen atmosferický horor z přístavního městečka plného divných, nevkusných a prapodivných postav. Ke konci jsem se nejenom ztrácel v příběhu, který se vůbec nikam neposouval, já byl i poměrně dost otrávený zbytečnými úkoly, které hru v celém kontextu spíš otravují, než aby hráče bavily.
Co naplat, podobných odkazů na žánr tu máme jako šafránu, a tak je třeba mít radost a těšit se i z toho mála, co herní průmysl může nabídnout. Stygian i přesto nabízí skvělý zážitek na poli tahových RPG. No a pokud máte rádi jak tento (ne úplně snadný) žánr, ale i kult kolem Cthulhu, tak si myslím, že jednoznačně trefíte do černého, když jej budete chtít okusit. Věřím, že i přes některé neduhy si v něm najdete jisté zalíbení, které si budete chtít zopakovat víckrát, byť třeba tentokrát s naprosto odlišnou postavou. Můžete si totiž být jisti, že i s ní to pak bude opět úplně jiná hra. Tak variabilní totiž Stygian umí být a i to je jeho, na úkor negativům, nespornou devízou!
Každá z herních variací na svět H. P. Lovecrafta a odkazující na nejstarší božstvo na planetě Zemi - Prastaří v čele s arci-mágem Cthulhu, si zaslouží absolutní pozornost. Ne nadarmo se totiž tomuto zakřiknutému Američanovi říká praotec moderního hororu. A kdo měl s tímto kultem již něco do činění, jistě mi dá zapravdu, že na pojem Cthulhu se prostě nezapomíná!
Zajímavé je, že Stygian: Reign of the Old Ones přímo odkazuje na tento svět. A musím se přiznat, že po dnes již patnáctiletém Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, se jedná o, pro mě, druhý přímý herní odkaz na tento svět, který jsem měl tu čest hrát. Nepočítám knihy nebo filmové adaptace. Tam jsem sice také poměrně pozadu, ale pořád dál, než v tom světě herním. Přitom celý kult nepokrytě nabízí, něco, na co nechcete zapomenout - mystickou atmosféru Nové Anglie. No a stejně tak s tím můžete počítat i v případě této hry!
Stygian se na první pohled tváří jako tahové RPG, ne nepodobné například Gorky 17. Nabízí originální příběh, neotřelé, leč anglicky vesměs náročné, popisné a detailní dialogy, nádhernou ručně kreslenou grafiku a především atmosféru! Atmosféru, která je pro samotný kult tak typická. A ač je hra plná neskutečných bugů, které jsou dány i vlivem skutečnosti, že hra získávala podporu formou crowfundingové kampaně, tak musím říct, že natolik (atmosférou) hrůzostrašnou hru jsem zatraceně dlouho nehrál. Nejen, že odkazuje na posvátnou knihu Necronomicon, ona si vypůjčuje i surrealismus ze světa H. P. Gigera nebo Zdzisława Beksińskiho a přidává na lidských hrůzách, které mohou vzniknout a existovat jen v našich nejčernějších snech plných až hmatatelného strachu.
Na hře je úžasné to, že hned od jejího počátku Vám nabízí několik možností, jak hru hrát tím, že Vám nabídne celou sérii povolání. Já osobně jsem si zvolil ponurého detektiva s cylindrem a nekalou minulostí se závislostí na chlastu. Ano, Stygian je hra, ve které vyvíjíte nejen své vlastnosti, potažmo schopnosti, jako v klasických RPG hrách, Vy zde rozvíjíte i své neduhy a negativní stránky osobnosti. Ty pak v průběhu herního příběhu získávají nějaký ucelený řád a ač Vám mnohdy pomůžou, můžou i značně uškodit.
Stejně tak, jako Call of Cthulhu mám ale i zde jeden zásadní problém. Čím více se dostáváte do příběhu a čím více Vás pohlcuje atmosféra, tím víc se ztrácíte spolu s vývojáři ve snových realitách neuvěřitelného s čímž příběh trošku přestává mít drive. Je to hrozná škoda a nejsem úplně schopný určit, zdali je to problém Lovecrafta obecně nebo tvůrců, kteří chtějí z hry mít něco více, než jen atmosferický horor z přístavního městečka plného divných, nevkusných a prapodivných postav. Ke konci jsem se nejenom ztrácel v příběhu, který se vůbec nikam neposouval, já byl i poměrně dost otrávený zbytečnými úkoly, které hru v celém kontextu spíš otravují, než aby hráče bavily.
Co naplat, podobných odkazů na žánr tu máme jako šafránu, a tak je třeba mít radost a těšit se i z toho mála, co herní průmysl může nabídnout. Stygian i přesto nabízí skvělý zážitek na poli tahových RPG. No a pokud máte rádi jak tento (ne úplně snadný) žánr, ale i kult kolem Cthulhu, tak si myslím, že jednoznačně trefíte do černého, když jej budete chtít okusit. Věřím, že i přes některé neduhy si v něm najdete jisté zalíbení, které si budete chtít zopakovat víckrát, byť třeba tentokrát s naprosto odlišnou postavou. Můžete si totiž být jisti, že i s ní to pak bude opět úplně jiná hra. Tak variabilní totiž Stygian umí být a i to je jeho, na úkor negativům, nespornou devízou!
Four Last Things
Pro: Pokud máte rádi tahové RPG a navíc Vás oslnil kult Cthulhu, je pro Vás Stygian jasnou volbou. Lepší atmosferický horor jen tak nenaleznete.
Proti: Jen je škoda, že tvůrci ještě trochu nedoladili herní mechanismy, které jsou poměrně dost zabugované. Navíc jakmile se dostáváte ke konci příběhu, příběh samotný začne silně zatápět a nudit.