Marvelovky miluju ve filmové i literární podobě, ale že se bude mířit takhle vysoko, to jsem netušil. Spider-Man od Insomniac je totiž všechno, co jsem si od pavoučího světa mohl přát. Rozehrává vzpomínky na celý zdejší vesmír, pomrkává na lecjakou vedlejší postavu, připomíná všechny možné podoby, které mohl hráč kdy potkat, takže se citují filmy, komiksy staré i nové a dokonce se easter eggu dočkají i znalci starších her. Na několik desítek hodin se ze mě zase stal ten kluk, který v devadesátkách miloval animovaný seriál, nejenom proto, že se tady v dějové lince objeví celá plejáda Peterových nepřátel.

Hned od úvodního klání s Kingpinem je totiž poznat šíře vyprávění, na kterou se nabalují tu vedlejší charaktery, tu jen letmo nahozené motivy do případného pokračování. Někteří z nepřátel dají pořádně zabrat a při dvojitém souboji se Scorpionem a Rhinem mi šla slušně hlava kolem, s některými je naopak radost se mlátit (třeba poslední boss fight jsem rozhodně neabsolvoval napoprvé, ale pří jeho velkoleposti mi to vůbec nevadilo). Jenže ono v důsledku nejde o to, jestli se hráč v kůži Spideyho i ostatních (!) snaží o boj, průzkum nebo plížení, zábava je totiž všechno.

Prohledávání New Yorku, hledání batohů, fotografování, pacifikování zločinců i dalších antagonistů, pomoc kolemjdoucím v roztodivných vedlejších misích, i proklínané chytání holubů - to všechno se mi dostalo pod kůži a od samého startu jsem věděl, že budu chtít prolézt každou zatáčku, kterou Velké jablko nabízí. Třešničkou na dortu jsou základny, kterých jsou čtyři druhy a přestože ty poslední, tedy s od hlavy až k patě technologicky špičkově vyzbrojenými jednotkami Sable, mi daly zabrat, jde o jedinou hru, co pamatuji, kde jsem si podobná místa opravdu vychutnával, piloval bojové schopnosti hlavního hrdiny, řetězil údery po desítkách a zkoušel návaznost jednotlivých přístrojů, bez kterých si teď souboje nedovedu ani představit. Slabina a natahovací taktika leckterého otevřeného světa je v tomto případě jedním z vrcholů hry.

Jediná činnost, která se mi nedostala pod kůži, jsou tak úkoly od Taskmastera. Bojové a plíživé ještě docela jdou, zneškodňování bomb už je pořádná výzva a pronásledování dronu už je od vývojářů čistý trolling. Po desítkách odehraných hodin je právě tahle parketa tou jedinou, kterou nemám splněnou, ale budoucímu drillu se nebráním.

Dlouho jsem přemýšlel, jak hru doporučit, jestli fanouškům otevřených světů, superhrdinů, Spider-Mana, akce atd. Nakonec ji rád doporučím úplně každému, protože taková hra přichází jen jednou za čas. Samotný hlavní hrdina je totiž ideálním protagonistou, se kterým se ztotožní každý, kdo někdy hledal práci, kdo někdy hledal bydlení - a vůbec nezáleží na tom, že mu při takových činnostech nešel po krku Electro nebo Tombstone. Příběh je totiž v klíčových pasážích dokonale citlivý, dva konkrétní zvraty mi dokonce vehnaly slzy do očí, jak moc jsem za Petera dýchal a moc se mi líbí, jakým způsobem vytahuje ze zdrojového materiálu to opravdu nejlepší. Hlasem totiž Spidey připomíná Toma Hollanda, dějové podhoubí mi na mnoha místech naopak připomnělo dva díly fanoušky nepříliš oblíbeného, ale mého nejmilejšího Amazing Spider-mana s Andrewem Garfieldem, zkrátka je tam všechno. V kombinaci s tím, jak si tvůrci záměrně schovávají některé známé postavy nebo linky, některé jen polechtají potitulkovou scénou, jediným záběrem nebo je vůbec nezmíní a dráždí tak fanoušky napříč internetem aneb Gwen Stacy nikde.

Na samostatné Milesovo dobrodružství se těším, to ne že ne, kluk je sympaťák do nepohody. O třídu víc, ale budu očekávat plnohodnotné pokračování prvního Spider-Mana. Při několika zcela minimálních úpravách by se mohlo jednat o mou hru desetiletí.