Dal jsem tomu od prvního dílu trošku čas. Zahrál si různé hry, včetně různorodých plošinovek a když už nadešel pocit, že bych se k sérii Trine měl vrátit, tak jsem nainstaloval dvojku. Jedná se pořád o tak skvělou plošinkovku?
Jedná! Jednoznačně! Opět se tu totiž ujímáte role tří hrdinů - rytíře, čaroděje a lupičky, se kterými procházíte neuvěřitelně nádherně nasnímanými úrovněmi, na které je radost koukat. Jediná vysloveně slabina tohoto dílu je podle mě příběh, který je vyprávěn tak zvláštní formou, že je Vám vlastně docela jedno. Popravdě vlastně ani nevíte kam a za čím jdete. Prostě si Vás Dříšťál vytáhne z Vašeho všedního dne a vypraví Vás na pouť - neznámo kam, neznámo kudy. Nevím co si o tom myslet, ale na příběhu se tady zapracovat fakt dalo!
Je tedy pravda, že za druhou polovinou hry příběh trošičku nabírá spád a hráč se konečně dozví, kam jde a proč tam jde. I když úplně čisté to taky není. Tvůrci si tu zatraceně věřili s tím, že mě herní mechaniky donutí hrát, i když mi je příběh vlastně jedno. Věřili si natolik, že se jim to vlastně vyplatilo.
Na této plošinovce se mi totiž líbí to, že úrovněmi můžete procházet, jak se Vám zlíbí. Můžete je projít s jednou postavou, ale můžete si pohrát i se třemi. Navíc si je v průběhu hraní vylepšujete sbíráním minciček a i to vylepšení Vám může uškodit, ale i výrazně pomoci. V každé úrovni prakticky jinak, takže mám za to, že každý z hráčů hru dohraje naprosto rozdílně. Ta variabilita je na plošinovkuaž neuvěřitelná.
Jako je tomu standardem, tak i zde jsem se dočkal překrásného soundtracku. Musím se ale přiznat, že i u prvního dílu ta hudba vytvořila větší wow efekt. Měl jsem nutkání si pouštět během hraní poslední album od Nightwish, které také není úplně topové, ale po pár posleších jsem uznal, že je na dnešní poměry pořád natolik dobré, že ho budu mít rád. Nakonec jsem to uznal i s hudbou v Trine 2 a vrátil se opět k ní. Finové to se mnou prostě umí.
Trine 2 potvrdilo, že se jedná o nejlepší plošinovkovou sérii současnosti. Navíc se mi opět potvrdilo, že Finové na pohádkovou atmosféru a epickou melodickou tóninu mají prostě krev. Plus přidali i na délce a tak jsem se tu mohl bavit o něco déle, než u prvního dílu. Za mě tedy dobrý. Adekvátní druhý díl. Trošku jiný, ale přesto dobrý.
Jedná! Jednoznačně! Opět se tu totiž ujímáte role tří hrdinů - rytíře, čaroděje a lupičky, se kterými procházíte neuvěřitelně nádherně nasnímanými úrovněmi, na které je radost koukat. Jediná vysloveně slabina tohoto dílu je podle mě příběh, který je vyprávěn tak zvláštní formou, že je Vám vlastně docela jedno. Popravdě vlastně ani nevíte kam a za čím jdete. Prostě si Vás Dříšťál vytáhne z Vašeho všedního dne a vypraví Vás na pouť - neznámo kam, neznámo kudy. Nevím co si o tom myslet, ale na příběhu se tady zapracovat fakt dalo!
Je tedy pravda, že za druhou polovinou hry příběh trošičku nabírá spád a hráč se konečně dozví, kam jde a proč tam jde. I když úplně čisté to taky není. Tvůrci si tu zatraceně věřili s tím, že mě herní mechaniky donutí hrát, i když mi je příběh vlastně jedno. Věřili si natolik, že se jim to vlastně vyplatilo.
Na této plošinovce se mi totiž líbí to, že úrovněmi můžete procházet, jak se Vám zlíbí. Můžete je projít s jednou postavou, ale můžete si pohrát i se třemi. Navíc si je v průběhu hraní vylepšujete sbíráním minciček a i to vylepšení Vám může uškodit, ale i výrazně pomoci. V každé úrovni prakticky jinak, takže mám za to, že každý z hráčů hru dohraje naprosto rozdílně. Ta variabilita je na plošinovkuaž neuvěřitelná.
Jako je tomu standardem, tak i zde jsem se dočkal překrásného soundtracku. Musím se ale přiznat, že i u prvního dílu ta hudba vytvořila větší wow efekt. Měl jsem nutkání si pouštět během hraní poslední album od Nightwish, které také není úplně topové, ale po pár posleších jsem uznal, že je na dnešní poměry pořád natolik dobré, že ho budu mít rád. Nakonec jsem to uznal i s hudbou v Trine 2 a vrátil se opět k ní. Finové to se mnou prostě umí.
Trine 2 potvrdilo, že se jedná o nejlepší plošinovkovou sérii současnosti. Navíc se mi opět potvrdilo, že Finové na pohádkovou atmosféru a epickou melodickou tóninu mají prostě krev. Plus přidali i na délce a tak jsem se tu mohl bavit o něco déle, než u prvního dílu. Za mě tedy dobrý. Adekvátní druhý díl. Trošku jiný, ale přesto dobrý.
Prisoner of Ice
Pro: Po sérii různě zkoušených a dohraných arkád a plošinovek současnosti jsem se opět vrátil k Trine a opět si potvrdil, že není lepší arkády.
Proti: Na rozdíl od prvního dílu tu ale hudba je mírně slabší, příběh horší a délka delší, což je vlastně plus...ale hodilo se mi to do věty :-)