Dva vězni se seznámí v jejich problematickém prostředí a navzájem si musí pomáhat, aby dosáhli svého společného cíle. Příběhově je Way Out zasažen do útěku z vězení a následné pomsty venku. Je to trochu kopírák z akčních filmů. Každého vězně ovládá jeden hráč přes splitscreen a musí kooperativně spolupracovat.

Dva hráči tak společně plní logické úlohy, hledají věci k použití nebo jeden z nich odláká pozornost, aby ten druhý něco mohl napáchat. Zhruba první třetina hry je dějem extrémně pohlcující a zábavná.. a koho by nebavil riskantní plán útěku pod náporem adrenalinu? Je to taková trochu filozofická otázka, protože prostředí, ve kterém málokdo z nás byl chce každý alespoň na chvíli ochutnat, a proto i filmy na tohle zaměření bývají populární. Potom, co se utéct podaří už hra ale přestává nabírat na tempu a chvílemi i nudí. Střelba ze zbraně nebo řízení automobilu je odfláknuté. To zamrzí, protože ve vězení bylo vše řešeno do nejmenšího detailu a pak jste najednou konečně venku v přírodě, najdete první zbraň a schopnost míření nebo její účinnost nestojí za komentář vhodný pro mládež. Zbytek příběhu na "svobodě" je také laciný, prostě jdete po šmejdech, co vám vězení zavinili a žádné vedlejší zápletky kromě návštěvy ženy nejsou.

Docela mě překvapilo, že Way Out je snad jediná hra, která se musí hrát v počtu 2 hráčů a nelze ji hrát sám ani ve více hráčích. Tenhle fakt mě donutil ke koupi, protože kooperativních her pro 2 hráče v offline módu na PS4 moc není. Hru jsem dohrál dvakrát, po každé se jednalo o večer s kámošem s bednou piv u PS4. Účel zabavení ve dvou Way Out splnil. Po třetí bych si hru už nepustil ani s někým, kdo to ještě nehrál. Na tomhle pocitu něco prostě je, a proto to ani s hodnocením nebudu přehánět.