Po atmosférickém hororu, triviánějším westernu a ztřeštěné sci-fi dodal Obsidian v posledním DLC Lonesome Road korodidorovou akci. Ač to zní v souvislosti s Falloutem děsivě, bylo to nakonec dost příjemné překvapení a za mě spokojených 80%. Kromě koridorovosti a akčnosti, je tu totiž nepopiratelné množství přidané hodnoty.

Akce samotná je pravděpodobně nejslabší stránkou LR. Její zpracování nikdy nebylo nejsilnější stránkou F:NV, tady navíc tvoří významnou část herní doby. Nepřátelé se tu při různých triggerech zhmotňují ze vzduchu, jsou (jako u většiny DLC) extrémně tuzí a působí trochu jednorozměrně. Bolest a agresivita jejich zmučených existencí jsou však díky skvělému lore naprosto pochopitelné. Trochu infantilně na mě působilo uvolňování cesty kupředu pomocí odpalování nevybuchlých jaderných minihlavic a jako absolutní úlet mi připadala výzva v podobě deathmatche v troskách čerstvého ground zero.

Ulysses, jehož příběh se vinul jako červená nit napříč všemi DLC, je taky docela zklamání. Má sice ultra macho dabing, ale nakonec mi připadal trochu jako chudák. Jeho zášť vůči kurýrovi jsem mu tak úplně nevěřil a vzhledem k tomu, jak snadno se na konci nechal (navzdory jeho až epickým přípravám) přesvědčit, nevěřil jí ani on sám. V průběhu cesty (která díky milému společníkovi není tak osamělá, jak název napovídá) z něj ale padají neskutečně zajímavé informace o historii Divide a kurýra samotného. Ten dostal díky Lonesome Road velmi mrazivý a působivý background. Tady jsem dostal rozhodně víc než jsem čekal a podobně jako u Dead Money se příběhem podařilo nedostatky zahladit.

Čtveřici DLC k F:NV považuji za unikát. Na první pohled jde o poněkud nesourodou a bizarní sbírku podivných lokací a zápletek. Ve skutečnosti však napříč žánry tvoří promyšlený "příběh v příběhu", který významně rozšiřuje universum a pocitovou velikost hry.