Je podzim léta páně 2044 a vy se jako Peter Wright stěhujete do nového bytu v Brooklynu, ve futuristickém New Yorku. Ocitáte se v dystopické společnosti, veškerá komunikace probíhá výhradně na elektronické úrovni, místo občanky, mobilního telefonu, peněženky či klíčů se používá jediný přístroj nazývaný messenger. Po městě jezdí speciální samořiditelné taxíky nebo vlaky, v továrnách nahrazují pracovníky samoovladatelní roboti. Prostě optimistická budoucnost jako vyšitá.
Peter však není v dobré náladě. Po pumovém atentátu na letadlo zemřela jeho manželka i se synem. To byl ostatně důvod stěhování do nového bytu - zapomenout na minulost. K novému bytu mu dopomohl i jeho zaměstnavatel z reklamní agentury Greenberg & Winter, kde se právě podílí na vládní kampani pro zákon ohledně svobody slova a hlavně zákazu šifrování. Z celé této pochmurné nálady ho vytrhne příjezd ozbrojené jednotky do jeho čtyřicetipatrového domu. Skrz kukátko ve dveřích sleduje, jak ozbrojení vojáci vnikají do sousedovic bytu a za řevu manželky a malého dítěte odvádějí souseda pryč. Peterovi to nedá a jde nabídnout sousedce pomocnou ruku.
Takto začíná adventura německého týmu House of Tales. Ocitáte se v ní ve futuristickém New Yorku, ovládaném elektronickými přístroji a pseudo-svobodu podporujícími nařízeními. Dokud se chováte jako ovečka ve stádě, skoro nic vám nehrozí. Jakmile se vám ale začne něco nezdát a vydáte se zkoumat podrobnosti, je zle. Podobně dopadá i Peter, který začne pátrat po příčině únosu souseda. Začátek celého příběhu je hodně pomalý a rozvláčný, prozkoumáváte okolí domu či kancelář v práci, bavíte se o obecných věcech, řešíte drobné problémy a pomalu se snažíte získat potřebné informace. Bohužel je tato část až příliš zdlouhavá a nepříliš záživná.
S pokračujícím získáváním nových informací a dostáváním se více a více pod kůži současnému režimu však začíná i příběh nabírat na obrátkách a s postupně houstnoucí atmosférou neustále zvyšuje kvality hry. Po pomalejším začátku je příběh politického sci-fi tím jednoznačně nejsilnějším prvkem celé hry. Vše to doplňují opravdu kvalitně napsané dialogy, kterých je sice celkem velké množství a jsou hodně obsáhlé, ve většině případů však mají co říct a smysluplně zapadají do celého světa i děje samotného příběhu. Co však trochu zamrzí je neustálá zabedněnost hlavní postavy, která strašně dlouhou dobu důvěřuje politické propagandě a i přes zjevné indicie pořád věří, že systém je naprosto ideální. Prozření hlavní postavy přišlo na můj vkus až příliš moc pozdě.
Také technické zpracování bylo na svou dobu velmi ucházející, jednalo se samozřejmě o klasickou point and click adventuru. Tvůrci se však nedokázali plně poučit z chyb z jejich předchozí hry Mystery of the Druids. I tentokrát nefunguje navigace po obrazovkách úplně nejlíp a tak je problém poznat, kudy se dá z obrazovky odejít. Obzvlášť v uzavřených místnostech, kdy se kamera každou chvílí přepíná do jiného směru, je orientace náročnější. K tomu je potřeba přidat i občas hodně matoucí pathfinding. Dalším zopakovaným nešvarem jsou hodně prťavé předměty, které mnohdy nejdou ani vidět a na přejetí myší reagují jen na velmi malém prostoru. Pro tyto dva zásadní nedostatky naštěstí funguje jako pomoc tlačítko H. Jednoduché stisknutí ukáže, kudy se dá z obrazovky odejít. Pokud však klávesu přidržíte trochu déle, zobrazí se i předměty, které lze v dané obrazovce použít či vzít. Podařilo se i vylepšit systém rozhovorů, kdy není potřeba rozhovory do zblbnutí opakovat od začátku, dokud nevystřílíte všechny otázky – přímo součástí rozhovorů jsou možnosti vrátit se o stupeň výš a přejít tak do jiné rozhovorové větvě.
Co se bohužel v rámci technického zpracování oproti předchozí hře nepodařilo zlepšit, tak je rychlost chůze postav. Tady dochází spíše ke zhoršení. Na řadě míst trvá obrovsky dlouhou dobu, než postava přejde z jednoho místa na druhé či opustí obrazovku. Dvojklikem se sice postava rozeběhne, ale i tak je to k uzoufání pomalé. Obzvlášť v pasážích, kdy vás hra nechává přesouvat z jednoho místa ve městě na druhé. Samozřejmě to vše ztěžuje již dříve zmíněný nepříliš vydařený pathfinding.
Celkově se ale jedná o velmi kvalitní futuristickou sci-fi adventuru z technokratického New Yorku. Pokud překonáte rozvláčnější začátek a pomalejší ovládání i pohyb postav, dostane se vám podařený politický thriller. Hra vyšla již v roce 2004 a když sleduju současný politický vývoj ve světě, tak mám strach, aby se vize tvůrce hry Martina Ganteföhra nenaplnila ještě dřív, než v roce 2044...
Peter však není v dobré náladě. Po pumovém atentátu na letadlo zemřela jeho manželka i se synem. To byl ostatně důvod stěhování do nového bytu - zapomenout na minulost. K novému bytu mu dopomohl i jeho zaměstnavatel z reklamní agentury Greenberg & Winter, kde se právě podílí na vládní kampani pro zákon ohledně svobody slova a hlavně zákazu šifrování. Z celé této pochmurné nálady ho vytrhne příjezd ozbrojené jednotky do jeho čtyřicetipatrového domu. Skrz kukátko ve dveřích sleduje, jak ozbrojení vojáci vnikají do sousedovic bytu a za řevu manželky a malého dítěte odvádějí souseda pryč. Peterovi to nedá a jde nabídnout sousedce pomocnou ruku.
Takto začíná adventura německého týmu House of Tales. Ocitáte se v ní ve futuristickém New Yorku, ovládaném elektronickými přístroji a pseudo-svobodu podporujícími nařízeními. Dokud se chováte jako ovečka ve stádě, skoro nic vám nehrozí. Jakmile se vám ale začne něco nezdát a vydáte se zkoumat podrobnosti, je zle. Podobně dopadá i Peter, který začne pátrat po příčině únosu souseda. Začátek celého příběhu je hodně pomalý a rozvláčný, prozkoumáváte okolí domu či kancelář v práci, bavíte se o obecných věcech, řešíte drobné problémy a pomalu se snažíte získat potřebné informace. Bohužel je tato část až příliš zdlouhavá a nepříliš záživná.
S pokračujícím získáváním nových informací a dostáváním se více a více pod kůži současnému režimu však začíná i příběh nabírat na obrátkách a s postupně houstnoucí atmosférou neustále zvyšuje kvality hry. Po pomalejším začátku je příběh politického sci-fi tím jednoznačně nejsilnějším prvkem celé hry. Vše to doplňují opravdu kvalitně napsané dialogy, kterých je sice celkem velké množství a jsou hodně obsáhlé, ve většině případů však mají co říct a smysluplně zapadají do celého světa i děje samotného příběhu. Co však trochu zamrzí je neustálá zabedněnost hlavní postavy, která strašně dlouhou dobu důvěřuje politické propagandě a i přes zjevné indicie pořád věří, že systém je naprosto ideální. Prozření hlavní postavy přišlo na můj vkus až příliš moc pozdě.
Také technické zpracování bylo na svou dobu velmi ucházející, jednalo se samozřejmě o klasickou point and click adventuru. Tvůrci se však nedokázali plně poučit z chyb z jejich předchozí hry Mystery of the Druids. I tentokrát nefunguje navigace po obrazovkách úplně nejlíp a tak je problém poznat, kudy se dá z obrazovky odejít. Obzvlášť v uzavřených místnostech, kdy se kamera každou chvílí přepíná do jiného směru, je orientace náročnější. K tomu je potřeba přidat i občas hodně matoucí pathfinding. Dalším zopakovaným nešvarem jsou hodně prťavé předměty, které mnohdy nejdou ani vidět a na přejetí myší reagují jen na velmi malém prostoru. Pro tyto dva zásadní nedostatky naštěstí funguje jako pomoc tlačítko H. Jednoduché stisknutí ukáže, kudy se dá z obrazovky odejít. Pokud však klávesu přidržíte trochu déle, zobrazí se i předměty, které lze v dané obrazovce použít či vzít. Podařilo se i vylepšit systém rozhovorů, kdy není potřeba rozhovory do zblbnutí opakovat od začátku, dokud nevystřílíte všechny otázky – přímo součástí rozhovorů jsou možnosti vrátit se o stupeň výš a přejít tak do jiné rozhovorové větvě.
Co se bohužel v rámci technického zpracování oproti předchozí hře nepodařilo zlepšit, tak je rychlost chůze postav. Tady dochází spíše ke zhoršení. Na řadě míst trvá obrovsky dlouhou dobu, než postava přejde z jednoho místa na druhé či opustí obrazovku. Dvojklikem se sice postava rozeběhne, ale i tak je to k uzoufání pomalé. Obzvlášť v pasážích, kdy vás hra nechává přesouvat z jednoho místa ve městě na druhé. Samozřejmě to vše ztěžuje již dříve zmíněný nepříliš vydařený pathfinding.
Celkově se ale jedná o velmi kvalitní futuristickou sci-fi adventuru z technokratického New Yorku. Pokud překonáte rozvláčnější začátek a pomalejší ovládání i pohyb postav, dostane se vám podařený politický thriller. Hra vyšla již v roce 2004 a když sleduju současný politický vývoj ve světě, tak mám strach, aby se vize tvůrce hry Martina Ganteföhra nenaplnila ještě dřív, než v roce 2044...
7 dní a 7 nocí