I když pro mě byl CP 77 nejočekávanější hrou roku a druhou nejočekávanější hrou vůbec, tak jsem se na něj snažil těšit rezervovaně, abych nebyl zklamán. Ale ani přes to jsem se v posledních týdnech před vydáním neubránil fantazírování o motivech a chování postavy, kterou bych hrál.
Hra disponuje silnou nabídkou herních stylů a možností, které jsou plně funkční. Můžete se vydat na dráhu střelce na blízko nebo dálku, bojovat pěstmi či bodnými zbraněmi, stát se hackerem, tiše se plížit nebo se realizovat v kombinaci mezi tím vším.
Většina příběhu vás bude držet uvnitř futuristického města. Město je audiovizuálně nádherné a nechybí mu ani bohaté, chudé, kancelářské či tovární oblasti nebo venkov. Je vskutku co prozkoumávat. Ulice města jsou zaplněny obyvateli nejrůznějšího druhu, vzhledu a stylu života. Cítil jsem, že chci v Night City trávit čas. Vůbec mi nevadilo se pouze projíždět, objevovat a kochat se krásnými pohledy na město či jeho okolí.
Na maximální nastavení jsem narazil na mnoho dechberoucích momentů, které jsou tvořeny za doprovodu grafických efektů v podobě světel, stínů, odlesků, počasí apod. Ulice mohou být zaplněny způsobem, kterému dosud nekonkuroval žádný jiný titul. Má to ale i své stinné stránky. Lidí můžete potkat realistické proudy jako ve skutečné metropoli, fungují ale převážně jako kulisa.
Tyto nádherné pohledy na rušné ulice a blýskající se luxusní automobily v zácpě jsou neotřele doplňovány mrazivými okamžiky v noci, špínou a bordelem, nebo silným průvanem dystopie třeba uvnitř bytového areálu, kde jste donuceni se zamyslet nad světem, do kterého jste se dostali. Město a jeho život dokáže promlouvat a podsouvat spoustu emocí. To je jeho plusem.
Ačkoliv se nacházíme v otevřené a velké metropoli, je třeba zdůraznit, že se nejedná o městskou akci. Pokud se pustíte do činností, které z takových her znáte, tak to poznáte velice rychle. Tato hra je především RPG. A tuto fantazii i myšlenky plní na výbornou. Hlavním pilířem hry je příběh a způsoby, kterými skrze toto vyprávění můžete z herního hlediska projít. Příběhové myšlenky, postavy či zvraty považuji za vysoce kvalitní a mnohdy i působivé, přestože jsou třeba logické (závěr s Evelyn). Přesto všechno jsou ale „městské“ aktivity k dispozici a fungují. Není to ale nic jako kulečník, šipky apod. a rozhodně mi to tam nechybí.
Můžete se dostat do úžasu z akce a jejího hudebního doprovodu, z prostředí s nasvícením ve správnou herní dobu, detailů aut či jejich celkového zpracování (protáčení kol, túrování, jiskry z výfuků), že díky implantátům máte najednou úplně nové možnosti a můžete být ta postava z vašeho oblíbeného filmu. Že jsou kolize a možnost k pohybu na místech, kam jste pracně vyskákali pouze díky implantátu umožňující dvojitý skok. Oproti tomu si všimnete, že destrukční model, voda a chování AI nejsou silnými stránkami hry. Záleží na vás, čemu přisuzujete hodnotu a jak to nabourá vaši zábavu.
Za mě se jedná o kvalitní RPG uvnitř zajímavého světa, do kterého se chci vracet.
Ve hrách nemám potřebu vyzobávat všechny aktivity, pokud se nejedná o kvalitní dílo, které mě naprosto vtáhne. Naposled jsem tak učinil u předchozího velkého titulu autorů Cyberpunku. Zde jsem to udělal znovu. Rád. A chci víc.
Statistika:
- Dohráno 12. 12., nejtěžší obtížnost
- Ke dnešku: 120 hodin, všechny aktivity vyzobány, dohráno jako samuraj
Hra disponuje silnou nabídkou herních stylů a možností, které jsou plně funkční. Můžete se vydat na dráhu střelce na blízko nebo dálku, bojovat pěstmi či bodnými zbraněmi, stát se hackerem, tiše se plížit nebo se realizovat v kombinaci mezi tím vším.
Většina příběhu vás bude držet uvnitř futuristického města. Město je audiovizuálně nádherné a nechybí mu ani bohaté, chudé, kancelářské či tovární oblasti nebo venkov. Je vskutku co prozkoumávat. Ulice města jsou zaplněny obyvateli nejrůznějšího druhu, vzhledu a stylu života. Cítil jsem, že chci v Night City trávit čas. Vůbec mi nevadilo se pouze projíždět, objevovat a kochat se krásnými pohledy na město či jeho okolí.
Na maximální nastavení jsem narazil na mnoho dechberoucích momentů, které jsou tvořeny za doprovodu grafických efektů v podobě světel, stínů, odlesků, počasí apod. Ulice mohou být zaplněny způsobem, kterému dosud nekonkuroval žádný jiný titul. Má to ale i své stinné stránky. Lidí můžete potkat realistické proudy jako ve skutečné metropoli, fungují ale převážně jako kulisa.
Tyto nádherné pohledy na rušné ulice a blýskající se luxusní automobily v zácpě jsou neotřele doplňovány mrazivými okamžiky v noci, špínou a bordelem, nebo silným průvanem dystopie třeba uvnitř bytového areálu, kde jste donuceni se zamyslet nad světem, do kterého jste se dostali. Město a jeho život dokáže promlouvat a podsouvat spoustu emocí. To je jeho plusem.
Ačkoliv se nacházíme v otevřené a velké metropoli, je třeba zdůraznit, že se nejedná o městskou akci. Pokud se pustíte do činností, které z takových her znáte, tak to poznáte velice rychle. Tato hra je především RPG. A tuto fantazii i myšlenky plní na výbornou. Hlavním pilířem hry je příběh a způsoby, kterými skrze toto vyprávění můžete z herního hlediska projít. Příběhové myšlenky, postavy či zvraty považuji za vysoce kvalitní a mnohdy i působivé, přestože jsou třeba logické (závěr s Evelyn). Přesto všechno jsou ale „městské“ aktivity k dispozici a fungují. Není to ale nic jako kulečník, šipky apod. a rozhodně mi to tam nechybí.
Můžete se dostat do úžasu z akce a jejího hudebního doprovodu, z prostředí s nasvícením ve správnou herní dobu, detailů aut či jejich celkového zpracování (protáčení kol, túrování, jiskry z výfuků), že díky implantátům máte najednou úplně nové možnosti a můžete být ta postava z vašeho oblíbeného filmu. Že jsou kolize a možnost k pohybu na místech, kam jste pracně vyskákali pouze díky implantátu umožňující dvojitý skok. Oproti tomu si všimnete, že destrukční model, voda a chování AI nejsou silnými stránkami hry. Záleží na vás, čemu přisuzujete hodnotu a jak to nabourá vaši zábavu.
Za mě se jedná o kvalitní RPG uvnitř zajímavého světa, do kterého se chci vracet.
Ve hrách nemám potřebu vyzobávat všechny aktivity, pokud se nejedná o kvalitní dílo, které mě naprosto vtáhne. Naposled jsem tak učinil u předchozího velkého titulu autorů Cyberpunku. Zde jsem to udělal znovu. Rád. A chci víc.
Statistika:
- Dohráno 12. 12., nejtěžší obtížnost
- Ke dnešku: 120 hodin, všechny aktivity vyzobány, dohráno jako samuraj
Prince of Persia: The Lost Crown
Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, akce, gameplay, možnosti, nápady, téma, rychlé loadingy a timeskip, technické provedení dialogů
Proti: AI, crime systém, teleportování NPC