Po tolika letech, kdy jsem okolo Amnesie jen s obavami kroužil, dozrál konečně čas okusit její děsy. Zatímco Penumbra: Overture mě v tomhle ohledu překvapila dost nemile, daleko více mě zaujal její druhý díl a to navíc spíše svým zajímavým příběhem než-li děsivostí. Amnesia naopak své pověsti dostála, byť i k ní bych měl po dohrání jisté výhrady.
Hru jsem dohrál s grafickým módem příhodně pojmenovaný jako Amnesia: Remastered a musím říci, že hru skutečně omlazuje a po většinu času jsem neměl pocit, že hraju 10 let starý titul. Zejména upravené jemnější nasvícení a méně plastově vypadající textury dělají skutečné divy. Jen je potřeba myslet na zvýšené HW nároky.
Čím ovšem Amnesia vyniká už v základu jsou zvuky, které tvoří 90 % atmosféry. Různé zoufalé výkřiky, vzdálený hysterický řev, vrzání, řinčení řetězů atd. Prostě snad každé hororové klišé, ale že to dává v rámci děje relativně smysl (halucinace) a je to namixované fakt šikovně, tak to vůbec nevadí. Vyzdvihl bych hlavně pasáž, kde hráč v úvodní části hry postupuje potemnělými chodbami, kde slyší intenzivní bzučení. Tu je silnější, tu slabší. Co to je? Včely? Nebo něco jiného? Snad něco mnohem děsivějšího? Přichází to ze zdí? Nebo z podlahy? Podobného pohrávání si s hráčem čistě za pomocí zvuků je společně s chytlavými nejen fyzikálními hádankami ta nejzábavnější věc na celé Amnesii. Šolíchání s nepřáteli tu také nějaké je, ale naštěstí se jim dá celkem v pohodě vyhnout a když zrovna nedalo, tak jsem prostě insta-zdechnul a po loadingu byli pryč. Ideální stav, protože jsou dementní stejně jako v Penumbře a v průzkumu prostředí spíše překáží.
I příběhově zprvu působí Amnesia zajímavě a i když jsem ze statického deníkového odhalování zápletky obecně už trochu otrávený, nalezené útržky vzpomínek jsou napsány chytlavě a zajímavě. Nelze si nevšimnout inspirace dílem H. P. Lovecrafta, ale zavzpomínal jsem i na můj oblíbený sci-fi horor Horizont událostí. Ke konci však můj zájem už trochu opadal a finále mě vyloženě zklamalo. Po takovém build-upu jsem čekal něco asi trochu sofistikovanějšího.
Finální dojmy nicméně slušné. Hádanková hratelnost a hrátky s fyzikou mě stále baví a jako horor to funguje určitě lépe než Penumbra. Na druhou stranu Black Plague mě více zaujal příběhem a jsem rád, že se už, alespoň dle ohlasů, další tituly studia zaměřují více i na něj.
Hru jsem dohrál s grafickým módem příhodně pojmenovaný jako Amnesia: Remastered a musím říci, že hru skutečně omlazuje a po většinu času jsem neměl pocit, že hraju 10 let starý titul. Zejména upravené jemnější nasvícení a méně plastově vypadající textury dělají skutečné divy. Jen je potřeba myslet na zvýšené HW nároky.
Čím ovšem Amnesia vyniká už v základu jsou zvuky, které tvoří 90 % atmosféry. Různé zoufalé výkřiky, vzdálený hysterický řev, vrzání, řinčení řetězů atd. Prostě snad každé hororové klišé, ale že to dává v rámci děje relativně smysl (halucinace) a je to namixované fakt šikovně, tak to vůbec nevadí. Vyzdvihl bych hlavně pasáž, kde hráč v úvodní části hry postupuje potemnělými chodbami, kde slyší intenzivní bzučení. Tu je silnější, tu slabší. Co to je? Včely? Nebo něco jiného? Snad něco mnohem děsivějšího? Přichází to ze zdí? Nebo z podlahy? Podobného pohrávání si s hráčem čistě za pomocí zvuků je společně s chytlavými nejen fyzikálními hádankami ta nejzábavnější věc na celé Amnesii. Šolíchání s nepřáteli tu také nějaké je, ale naštěstí se jim dá celkem v pohodě vyhnout a když zrovna nedalo, tak jsem prostě insta-zdechnul a po loadingu byli pryč. Ideální stav, protože jsou dementní stejně jako v Penumbře a v průzkumu prostředí spíše překáží.
I příběhově zprvu působí Amnesia zajímavě a i když jsem ze statického deníkového odhalování zápletky obecně už trochu otrávený, nalezené útržky vzpomínek jsou napsány chytlavě a zajímavě. Nelze si nevšimnout inspirace dílem H. P. Lovecrafta, ale zavzpomínal jsem i na můj oblíbený sci-fi horor Horizont událostí. Ke konci však můj zájem už trochu opadal a finále mě vyloženě zklamalo. Po takovém build-upu jsem čekal něco asi trochu sofistikovanějšího.
Finální dojmy nicméně slušné. Hádanková hratelnost a hrátky s fyzikou mě stále baví a jako horor to funguje určitě lépe než Penumbra. Na druhou stranu Black Plague mě více zaujal příběhem a jsem rád, že se už, alespoň dle ohlasů, další tituly studia zaměřují více i na něj.
Pro: atmosféra, sound design, hratelnost, hádanky, absence laciných jump scarů, neviditelné monstrum
Proti: až moc klišé - setting, příběh; hodně statické, opět ty často prázdné kamenné chodby, žádné exteriéry, banální závěr