Potřeboval jsem nějakou FPS akci na které bych mohl pořádně vyzkoušet můj nový adaptér (Genesis Tin 200) na myš a klávesnici k PlayStationu 4. Potřeboval jsem něco, co bude rychlé a člověk se v tom bude muset otáčet. Doom proto byla jasná volba.
Pokud chcete hrát "nového" Dooma na těžší, než nejlehčí obtížnost, tak při hraní téhle řežby platí tři pravidla. Být pořád v pohybu, naučit se mířit na první dobrou a držet si kontakt s démony. Zapomeňte na klasickou taktiku odstřelování z dálky v bezpečném krytu. Kromě toho, že démoni jsou za pár sekund u vás, by vám stejně brzo došla munice a nejspíš i zdraví. Protože umí být dost přesní. Démony musíte ničit, musíte je dorážet, musíte na ně dorážet. Tak jako oni doráží na vás. Prostě si s nima dát férovku. Hra za to odměňuje. V novém Doomovi se pasivita a srabácká taktika nevyplácí.
Asi první čtyři úrovně mě trápilo, že nemůžu najít žádnou tajnou místnost. Nakonec bylo řešení jednoduché. Nikdy by mě nenapadlo, že ve hře z roku 2016 s moderní grafikou pojedu hru pečlivě podle mapky jak v devadesátkách. V tajných místnostech se totiž nachází vylepšení a bonusy. Díky nim si vylepšíte zbraňe a palební síla se razantně zvýší. Není nad super dvojitou brokovnici. Dokážu si představit, že ve vyšších obtížnostech jsou tyhle věci k pokoření hry zásadní. První věc, kterou jsem si po té na postavě vylepšil bylo vidění bonusů na mapě. Škoda, že často, jakmile nějakou tajnou místnost minete, už se k ní nemůžete vrátit.
Krom toho hra odměňuje i za kompletní prohledání mapy nebo splnění malých úkolů, které na každou misi zadává. Samotnou kapitolou jsou pak runové výzvy, které slouží jako takový tutorial. Jsou hodně těžké a dobrovolné. Odměna je ale za ně takové, že mě to donutilo je všechny absolvovat. Zapotil a navztekal jsem se u toho dost a dost. Některé jsem dal třeba až na dvacátý pokus, ale dal jsem je všechny. Parádní věc na otestování vašich schopnosti.
Doom je rychlá a adrenalinová řežba. Jakmile v aréně rozehraje muzika a začnou se objevovat démoni, tak zastavení zpravidla znamená smrt. I ten Mancubus umí skákat. Démoni jsou krásně vymodelovaní a prostředí na Marsu správně nehostinné. Peklo už mi tak zajímavé nepřišlo. Jak se design ze začátku držel, tak v pozdějších fázích hry se už naplno zvrhl do šablony chodba, aréna, chodba, aréna. Arény často připomínají spíš multiplayerové mapy. Tohle mohlo být lepší. A také škoda, že hra neobsahuje kooperativní multiplayer. Jsem by se to hodilo.
Adaptér na myš nezklamal. Myš se sice se nechová jako ta na počítači, ale v půlce hry jsem si na to tak zvykl, že už jsem nepřátele dával na první dobrou. Právě včas. Hru jsem vystřílel na Hurt Me Plenty a po dohrání mám nutkání všechny mapy vyzobat na 100 procent.
Na PS4 Pro hra běží v 60 snímcích za vteřinu a vypadá to krásně. Perfektně optimalizované.
Pokud chcete hrát "nového" Dooma na těžší, než nejlehčí obtížnost, tak při hraní téhle řežby platí tři pravidla. Být pořád v pohybu, naučit se mířit na první dobrou a držet si kontakt s démony. Zapomeňte na klasickou taktiku odstřelování z dálky v bezpečném krytu. Kromě toho, že démoni jsou za pár sekund u vás, by vám stejně brzo došla munice a nejspíš i zdraví. Protože umí být dost přesní. Démony musíte ničit, musíte je dorážet, musíte na ně dorážet. Tak jako oni doráží na vás. Prostě si s nima dát férovku. Hra za to odměňuje. V novém Doomovi se pasivita a srabácká taktika nevyplácí.
Asi první čtyři úrovně mě trápilo, že nemůžu najít žádnou tajnou místnost. Nakonec bylo řešení jednoduché. Nikdy by mě nenapadlo, že ve hře z roku 2016 s moderní grafikou pojedu hru pečlivě podle mapky jak v devadesátkách. V tajných místnostech se totiž nachází vylepšení a bonusy. Díky nim si vylepšíte zbraňe a palební síla se razantně zvýší. Není nad super dvojitou brokovnici. Dokážu si představit, že ve vyšších obtížnostech jsou tyhle věci k pokoření hry zásadní. První věc, kterou jsem si po té na postavě vylepšil bylo vidění bonusů na mapě. Škoda, že často, jakmile nějakou tajnou místnost minete, už se k ní nemůžete vrátit.
Krom toho hra odměňuje i za kompletní prohledání mapy nebo splnění malých úkolů, které na každou misi zadává. Samotnou kapitolou jsou pak runové výzvy, které slouží jako takový tutorial. Jsou hodně těžké a dobrovolné. Odměna je ale za ně takové, že mě to donutilo je všechny absolvovat. Zapotil a navztekal jsem se u toho dost a dost. Některé jsem dal třeba až na dvacátý pokus, ale dal jsem je všechny. Parádní věc na otestování vašich schopnosti.
Doom je rychlá a adrenalinová řežba. Jakmile v aréně rozehraje muzika a začnou se objevovat démoni, tak zastavení zpravidla znamená smrt. I ten Mancubus umí skákat. Démoni jsou krásně vymodelovaní a prostředí na Marsu správně nehostinné. Peklo už mi tak zajímavé nepřišlo. Jak se design ze začátku držel, tak v pozdějších fázích hry se už naplno zvrhl do šablony chodba, aréna, chodba, aréna. Arény často připomínají spíš multiplayerové mapy. Tohle mohlo být lepší. A také škoda, že hra neobsahuje kooperativní multiplayer. Jsem by se to hodilo.
Adaptér na myš nezklamal. Myš se sice se nechová jako ta na počítači, ale v půlce hry jsem si na to tak zvykl, že už jsem nepřátele dával na první dobrou. Právě včas. Hru jsem vystřílel na Hurt Me Plenty a po dohrání mám nutkání všechny mapy vyzobat na 100 procent.
Na PS4 Pro hra běží v 60 snímcích za vteřinu a vypadá to krásně. Perfektně optimalizované.
Pro: rychlá frenetická akce, kontaktní způsob boje, adrenalin, Mars, starý známý démoni, 60 snímků, runové výzvy, je to prostě řežba
Proti: ke konci opakující se design, často se nejde moc vracet (třeba k tajné místnosti), prostředí pekla mi nepřišlo tak kulervoucí