Do Assassin's Creed: Odyssey (dále jen „Odyssey“) jsem se pustil cca 2 roky po dohrání předchozího dílu – Origins. Ten byl přitom teprve druhou hrou série, po úplně prvním dílu, který jsem vůbec hrál, a k jehož vyzkoušení mě přesvědčilo především přidání RPG prvků do hry. Jelikož mně přitom Origins učaroval především svou atmosférou, těšil jsem se, že podobně intenzitní zážitek mi přinese i díl z řeckého prostředí. Ačkoliv však nedokážu přesně říct, čím to bylo, nestalo se tak. Z nějakého důvodu na mě mapa světa, respektive jednotlivá města a vesnice nepůsobila tak kouzelně jako v Origins. Jinými slovy mě nedokázala do hry vtáhnout natolik jako právě předchozí díl série. Jelikož jsem současně hráč, co se snaží každou hru vytěžit co nejvíc (zde jsem v základní hře strávil cca 105h), přišli mi po čase nejen jednotlivé mise typu „odnes toto do 200m vzdálené vesnice, já to nedokážu, protože na cestě jsou bandité, kterých se bojím“, nebo „vybij tamten kemp banditů“ apod. značně repetetivní. Obdobně lze totiž hovořit rovněž o místech na mapě („otazníčcích“), která se typově taktéž hodně opakovala, i když tam to lze asi spíše odpustit. Co ale s uvedeným do jisté míry souvisí, a co mi na hře vadilo možná ještě trošku více, byla skutečnost, že svět hráče, alespoň podle mě, velmi nedostatečně odměňoval za prozkoumáváni lokací. Jak jsem již psal, rád hru vytěžuju ve velkém rozsahu, a když tak např. na velkém odlehlém poloostrově, kam tudíž hodně hráčů třeba vůbec nezamíří, najdu (například) jen kemp zbojníků a nic víc, tak mi to prostě přijde málo. Stejně tak mi vůči Origins, možná jen pocitově, nevím, přišlo, že tam jsem na různých lokacích nacházel kupříkladu nějaké dokumenty apod., které mi mohly dovysvětlit určitý boční quest, nebo daná lokace měla třeba jen zajímavou atmosféru. U Odyssey jsem takové věci postrádal. V souhrnu uvedených nedostatků tak pro mě pak bylo dohrávání celé hry (cca posledních 5-10 hodin) značně úkorné. Konečně nemohu v rámci nedostatků než nezmínit i to, ale raději toliko obecně – že i konec příběhu pro mě vyzněl značně „meh“. Nebylo třeba vybít všechny členy kultu (toto jsem udělal až po dohrání příběhu), což jsem se domníval, že bude představovat vyvrcholení celé dějové liniie, ale došlo „jen“ k rodinnému obědu a konec. Uvedené mi však po takové herní době zkrátka nepřineslo potřebné uspokojení z dokončení celé hry..

Abych však hru jen nekritizoval a zdůvodnil také relativně vysokou známku, kterou jsem ji udělil, je nutno říci, že samozřejmě má rovněž své nesporné klady. Za mě je to zachování, byť základních, RPG prvků, neboť jsem zkrátka RPG pozitivní :). Kladně hodnotím i možnost prozkoumávat skutečná historická místa a setkávat se se známými postavami z dějin na vlastní kůži. Nemíním tím, že by hra byla historicky přesná, ale i tak je to zábavné a zajímavé. Dále lze zmínit, že hra dokáže na některých místech vyčarovat krásné výhledy/pohledy. Konečně mám rád, kdy je ve hře nějaké „tajemství“, takže i postupné odhalování a vybíjení členů kultu mi přišlo jako dobrý nápad. Něco podobného bylo ostatně i v Origins.. Závěrem je třeba dodat, že ve zbytku je hra nejen v tom negativní smyslu, ale i v tom ve skrze pozitivním, stále oním dobrým „assassínem“. Takže pokud vás Origins svými mechanismy a pojetím dokázal zabavit, dokáže to, s výše uvedenými (subjektivními) výhradami, i nynější díl Odyssey. Počkáte-li si přitom na nyní již častou slevu na tuto hru, je to o důvod více, proč jí dát šanci.