O této hře již byly napsány tuny virtuálního papíru, tudíž se není třeba sáhodlouze vypisovat a jen bych rád stručně přispěl svým pohledem na věc.
Hned zkraje musím podotknout, že Red Dead Redemption 2 coby milník open world her zůstal nepřekonán. Je to hlavně kvůli, řekněme, netečnosti světa Cyberpunku vůči hráči, což bylo v RDR2 až maniakálně dotaženo téměř k dokonalosti.
Smysl pro detail Cyberpunku nechybí, ale týká se především grafické stránky, která většinou patří na špici. Již méně péče bylo věnováno nelinearitě, před vydáním tak deklarované (nebo snad vysněné?). Částečně tu je, ale nečekejte, že by snad dva hráči hráli po dvou hodinách každý jinou hru. Možností tu zkrátka není ani zdaleka tolik, jako třeba ve vynikajících Disco Elysium nebo Kingdom Come, a nějakých zásadních rozhodnutí je jako šafránu.
Jak je u CD Projektu RED zvykem, příběh je silnou stránkou hry, stejně jako postavy (Johnny Sliverhand / Keanu Reeves je famózní) nebo většina vedlejších questů. Naopak slabou stránkou je téměř neexistující AI postav, případně nemožnost vstupovat do většiny budov a obchodů, kterých je v Night City jako uživatelů Pornhubu. Nicméně i přes jistou umělost a netečnost zdejšího světa vás Město co chvíli navábí na všudypřítomné vjemy, které přece jen vytvoří žádoucí iluzi žijící a zajímavé metropole.
Celkově jsem trochu rozpačitý, jak Cyberpunk 2077 hodnotit a vnímat. Moje očekávání hra nenaplnila, ale na druhou stranu jsem se většinu času bavil a po dohrání hlavní linie jsem se dokonce jal dodělávat všechny otevřené sekundární questy, což považuju za znak dobře napsaného open-worldu a rozhodně to nedělám vždy. Škoda jen, že vývojáři dostatečně nezapracovali na umělé inteligenci a responzivnosti obyvatel Nočního města po vzoru RDR2, mohlo se hodnotit výrazně výše.
Hned zkraje musím podotknout, že Red Dead Redemption 2 coby milník open world her zůstal nepřekonán. Je to hlavně kvůli, řekněme, netečnosti světa Cyberpunku vůči hráči, což bylo v RDR2 až maniakálně dotaženo téměř k dokonalosti.
Smysl pro detail Cyberpunku nechybí, ale týká se především grafické stránky, která většinou patří na špici. Již méně péče bylo věnováno nelinearitě, před vydáním tak deklarované (nebo snad vysněné?). Částečně tu je, ale nečekejte, že by snad dva hráči hráli po dvou hodinách každý jinou hru. Možností tu zkrátka není ani zdaleka tolik, jako třeba ve vynikajících Disco Elysium nebo Kingdom Come, a nějakých zásadních rozhodnutí je jako šafránu.
Jak je u CD Projektu RED zvykem, příběh je silnou stránkou hry, stejně jako postavy (Johnny Sliverhand / Keanu Reeves je famózní) nebo většina vedlejších questů. Naopak slabou stránkou je téměř neexistující AI postav, případně nemožnost vstupovat do většiny budov a obchodů, kterých je v Night City jako uživatelů Pornhubu. Nicméně i přes jistou umělost a netečnost zdejšího světa vás Město co chvíli navábí na všudypřítomné vjemy, které přece jen vytvoří žádoucí iluzi žijící a zajímavé metropole.
Celkově jsem trochu rozpačitý, jak Cyberpunk 2077 hodnotit a vnímat. Moje očekávání hra nenaplnila, ale na druhou stranu jsem se většinu času bavil a po dohrání hlavní linie jsem se dokonce jal dodělávat všechny otevřené sekundární questy, což považuju za znak dobře napsaného open-worldu a rozhodně to nedělám vždy. Škoda jen, že vývojáři dostatečně nezapracovali na umělé inteligenci a responzivnosti obyvatel Nočního města po vzoru RDR2, mohlo se hodnotit výrazně výše.
Alien: Isolation
Pro: Grafika, příběh
Proti: Sterilita a „nepřístupnost“ otevřeného světa