Nejsem si jist, zda-li toto byl můj první vstup do žánrů Walking Simulátoru, ale oh můj bože...pokud byl tak byl ten nejlepší co mohl být.
Než jsem hrál tento titul byla pro mne nejlepší hra druhý díl série Mass Effect a to z důvodu postav. Rapture jde v tomhle ohledu ještě o kousek dál. V žádném případě interakcí s nimi, nýbrž však uvěřitelností.

Začněme tedy charaktery. Hra se odehrává v 80. letech v malebném městečku kdesi v Británii. Máme tady kostel se svým farářem, místní kliniku s doktorem, zapšklou babču atd...nejsou to však pouze běžné karikatury, které už tak dobře všichni známe. V Rapture je to jiné...nějak to těm postavám věříte, jsou to skutečné charaktery. Vztahy mezi postavami se různě prolínají a né každý se má rád s každým. Někdo se v určité situaci zachová hloupě, ale je to špatně? Mohlo by být. Né však v Rapture, jelikož hra zpracovává postavy tak uvěřitelně uvěřitelné, že mi z toho spadla huba. Vždyť my všichni se občas zachováme hloupě. Je to lidské. Důležité je, to té hře uvěřit. A to splňuje hra skvěle. Hra skvěle pracuje se zasazením běžných, všedních lidí a jak se zachovají v nevšední situaci. Další skvělé plus co hra dělá výborně je, že postavy nikdy neuvidíme. Posloucháme jejich příběhy formou flashbacků, které nejdou chronologicky a odehrávají se v různých časových dobách. Což může být pro někoho matoucí a může chvíli trvat, než si dá 1 + 1 dohromady. Co tedy dělá Rapture tak dobře, že i s absencí fyzických postav si vede tak skvěle? Je to dabing. Postavy jsou neuvěřitelně dobře nadabované. Cítíte v jejich hlase bezmoc, štěstí, lásku i smutek. Slyšet kněze, který je psychicky zlomen a nadává Bohu...Ten jeho chvějící se hlas nikdy nezapomenu. Nebo farmář, který trpí výčitkami, že byl zbabělec a od umírající ženy utekl do hospody, protože neměl koule na to, u ní sedět a koukat na ní. Jsou to tyhle lidské okamžiky co hru a její postavy neuvěřitelně vyzdvihují. A ještě jednou to zopakuji...nikdy se s postavami fyzicky nesetkáte. Slyšíte pouze jejich hlasy.

O příběhu se tady nebudu obšírněji rozepisovat, byla by to kapitola sama pro sebe. A nechci ani nic prozrazovat. Stačí vám pouze vědět, že Stephen (jedna z hlavních postav) nyní již astrolog, či jak se tomu říká, se vrací do svého rodného města se svou ženou studovat hvězdy. Přitom se však stane jakási anomálie a lidé se z ničeho nic začnou ztrácet a nikdo neví co za tímhle fenoménem stojí. V té době přicházíte na řadu vy...(kdo nebo co jste vy jako hráč, na to si musíte odpovědět sami.) Procházíte touhle "nádhernou" apokalypsou, posloucháte a sledujete flashbacky obyvatel městečka a snažíte se rozluštit záhadu, která se zde stala.

O grafiku se stará Cry Engine, takže o zpracování téhle nevšední apokalypsy je postaráno dobře.. Je nutno říct, že kromě pár cákanců krve, které hra vysvětlí, se zdá být vše nedotčené. Nedopalky v popelnících stále kouří, v hospodě jsou nedopité piva. Zdá se jakoby se lidé opravdu vypařili. To vše pak nádherně dokresluje hudba Jessicy Curry se svými až andělskými chorály, které řadím mezi skvosty herní hudby. Třešničkou je pak již jen délka, která se od ostatních Walking Simulátorů liší a představuje plnohodnotný příběhový zážitek, který vám zabere kolem 10h.

Nutno však podotknout, že pokud na hru nemáte trpělivost a nejste typ co proleze každý kout, tak hra není pro vás. Ochudíte se jak o kouzlo samotné hry, tak o střípky příběhů díky kterým byste pak zápletku s velkou pravděpodobností nepochopili. Hru je třeba hrát ve správné melancholické náladě, s klidem a pomalu. Jedinou výtku bych měl k absenci sprintu, který při druhém průchodu znatelně chybí.