Psát komentář k World of Warcraft je vlastně v současné době o ničem. Ale upřímně se mezi svátky trochu nudím a mám chuť psát, tak uvidíme, co z toho vznikne.
K universu Warcraftu jsem měl vždy specifický vztah. Tohle může ostatně říct každý, kdo hrál Warcraft III, s tím strašlivým ale zároveň dokonalým dabingem. Pro mnohé, včetně mě, se to stalo součástí jejich duše. Celá strategie pro mě byla tehdy nesmírně obtížná, byl jsem děcko, ale bratr mi slíbil, že když to dohraju, budu s nimi moc hrát World of Warcraft. A to byla sakra velká motivace.
Po smrti Jainina otce jsem se tedy přidal na neoficiální server který obsahoval tehdy vrchol inovace – The Burning Crusade. Vytvořil jsem svého Blood Elfa Huntera a byl šťastný.
Nevydrželo to.
Problém s hodnocením World of Warcraftu je dvojí. Za prvé, mnoho hodnotících hrálo jen na zmíněných neoficiálních serverech. A to je prostě o ničem. Je to jako jít plavat do slaného bazénu místo moře – zážitek bude naprosto jiný. Jak mě to mohlo kdy pořádně bavit na českém serveru, kde hra do jisté míry stagnovala nebo se měnila podle vůle těch, kteří neměli s Blizzardem nic společného?
Druhý, více objektivní, problém je, že World of Warcraft se za patnáct let neskutečně změnil. Ti kdo nyní zkusili Classic to poznali z první ruky, Není to jen grafika, ale fakt, že třeba neexistovali transmogy. Já si dnes nedovedu představit, že by můj worgen neměl na pevno svůj úbor a měl jen nějaký divný mišmaš. Mnoho hráčů tvrdí, že hra byla dříve lepší. Není to pravda. To z lidí mluví nostalgie. Minimálně z hlediska gameplaye je dnes WoWko v nejlepší formě. Mé hodnocení tedy odráží stav současné hry, nikoliv classicu. Nemá cenu v tomto hodnotit jednotlivé datadisky, protože ty změny mají vliv na hru jako celek, nejen na jednu novou oblast.
No, na neoficiálním serveru jsem tedy brzo přestal. Mohlo za i to, že jsem se pod tlakem přidal k Hordě, ačkoliv já byl vždy kovaný Alík. (For the Alliance!). V dalších letech jsem se ke hře občas i vrátil, stále jako blbec na neoficiální servery. Chvíli hrál, nevydrželo to, šel jsem o dům dál.
Vše se změnilo asi před rokem a něco, kdy jsem se k World of Warcraftu vrátil po dlouhé odmlce. Četl nějaké staré články a byl jsme fascinován. Void Elfové? Nightborne? Anduin králem? O tolik jsem přišel? Tehdy jsem konečně zapnul World of Warcraft na oficiálním serveru, a po dlouhém přemýšlení vytvořil Worgena Druida. Dnes jednoho z mých dvou mainů.
A začala jízda. Na základě této jízdy a současnému hraní dávám ono komplexní hodnocení. Mě to tak dostalo, že se to ani nedá vtisknout do slov. Ačkoliv jen na chvíli jsem totálně té hře propadl a okusil tu závislost, před kterou varuje televize Nova. Konečně jsem měl pocit, že v tom světě žiju. Ačkoliv ten zážitek byl velmi kusý, protože jsem ani jeden datadisk nedohrál, bylo to úžasné. Nejkomplexnější byl pro mě Legion, který je právem považován za nejlepší současný datadisk, a který do jisté míry změnil tvář hry. V dobrém i špatném.
Po dlouhém grindu jsem si nakonec vytvořil i vysněného druhého maina, Void Elf Priesta, kterého i přes reputaci této rasy miluju. Nakonec po elfím knězovi na straně Aliance jsem toužil od Warcraftu III.
Nakonec však nastala odmlka. Moji pozornost jen máloco udrží dlouhodobě. Nemůžu strávit u World of Warcraftu celý rok vkuse. Přesto jsem se nakonec na oficiální server vrátil. Zpět ke svým postavám, bez pocitu otrávenosti, a těšil se na další hraní. A dokonce jsem si koupil poslední datadisk a hrál hned od prvního dne vydání. Poprvé. A zážitek to byl parádní. Navždy budu casual hráč. Ale konečně casual hráč, který má ke svým postavám a světu skutečný vztah.
V současné době změnil Blizzard systém levelování, a tím zatím dovršil poslední stupeň evoluce. Už nemusím hrát přes všechny datadisky, abych svou postavu vyleveloval, můžu jít rovnou na Broken Isles, odemknout skvělé zbraně, a zkrátka všechny ty maličkosti které byly vždy otravné vymizeli. Přidejme k tomu fakt, že holičství nyní nabízí komplexní změny vzhledu a verdikt je jasný. World of Warcraft je nyní v nejlepší formě co kdy byl. O příběhu si každý může myslet co chce, ten má své vrcholy a pády. Ale o nejlepší MMO všech dob se jednalo, jedná a jednat bude.
For Azeroth!
For Teldrassil!
K universu Warcraftu jsem měl vždy specifický vztah. Tohle může ostatně říct každý, kdo hrál Warcraft III, s tím strašlivým ale zároveň dokonalým dabingem. Pro mnohé, včetně mě, se to stalo součástí jejich duše. Celá strategie pro mě byla tehdy nesmírně obtížná, byl jsem děcko, ale bratr mi slíbil, že když to dohraju, budu s nimi moc hrát World of Warcraft. A to byla sakra velká motivace.
Po smrti Jainina otce jsem se tedy přidal na neoficiální server který obsahoval tehdy vrchol inovace – The Burning Crusade. Vytvořil jsem svého Blood Elfa Huntera a byl šťastný.
Nevydrželo to.
Problém s hodnocením World of Warcraftu je dvojí. Za prvé, mnoho hodnotících hrálo jen na zmíněných neoficiálních serverech. A to je prostě o ničem. Je to jako jít plavat do slaného bazénu místo moře – zážitek bude naprosto jiný. Jak mě to mohlo kdy pořádně bavit na českém serveru, kde hra do jisté míry stagnovala nebo se měnila podle vůle těch, kteří neměli s Blizzardem nic společného?
Druhý, více objektivní, problém je, že World of Warcraft se za patnáct let neskutečně změnil. Ti kdo nyní zkusili Classic to poznali z první ruky, Není to jen grafika, ale fakt, že třeba neexistovali transmogy. Já si dnes nedovedu představit, že by můj worgen neměl na pevno svůj úbor a měl jen nějaký divný mišmaš. Mnoho hráčů tvrdí, že hra byla dříve lepší. Není to pravda. To z lidí mluví nostalgie. Minimálně z hlediska gameplaye je dnes WoWko v nejlepší formě. Mé hodnocení tedy odráží stav současné hry, nikoliv classicu. Nemá cenu v tomto hodnotit jednotlivé datadisky, protože ty změny mají vliv na hru jako celek, nejen na jednu novou oblast.
No, na neoficiálním serveru jsem tedy brzo přestal. Mohlo za i to, že jsem se pod tlakem přidal k Hordě, ačkoliv já byl vždy kovaný Alík. (For the Alliance!). V dalších letech jsem se ke hře občas i vrátil, stále jako blbec na neoficiální servery. Chvíli hrál, nevydrželo to, šel jsem o dům dál.
Vše se změnilo asi před rokem a něco, kdy jsem se k World of Warcraftu vrátil po dlouhé odmlce. Četl nějaké staré články a byl jsme fascinován. Void Elfové? Nightborne? Anduin králem? O tolik jsem přišel? Tehdy jsem konečně zapnul World of Warcraft na oficiálním serveru, a po dlouhém přemýšlení vytvořil Worgena Druida. Dnes jednoho z mých dvou mainů.
A začala jízda. Na základě této jízdy a současnému hraní dávám ono komplexní hodnocení. Mě to tak dostalo, že se to ani nedá vtisknout do slov. Ačkoliv jen na chvíli jsem totálně té hře propadl a okusil tu závislost, před kterou varuje televize Nova. Konečně jsem měl pocit, že v tom světě žiju. Ačkoliv ten zážitek byl velmi kusý, protože jsem ani jeden datadisk nedohrál, bylo to úžasné. Nejkomplexnější byl pro mě Legion, který je právem považován za nejlepší současný datadisk, a který do jisté míry změnil tvář hry. V dobrém i špatném.
Po dlouhém grindu jsem si nakonec vytvořil i vysněného druhého maina, Void Elf Priesta, kterého i přes reputaci této rasy miluju. Nakonec po elfím knězovi na straně Aliance jsem toužil od Warcraftu III.
Nakonec však nastala odmlka. Moji pozornost jen máloco udrží dlouhodobě. Nemůžu strávit u World of Warcraftu celý rok vkuse. Přesto jsem se nakonec na oficiální server vrátil. Zpět ke svým postavám, bez pocitu otrávenosti, a těšil se na další hraní. A dokonce jsem si koupil poslední datadisk a hrál hned od prvního dne vydání. Poprvé. A zážitek to byl parádní. Navždy budu casual hráč. Ale konečně casual hráč, který má ke svým postavám a světu skutečný vztah.
V současné době změnil Blizzard systém levelování, a tím zatím dovršil poslední stupeň evoluce. Už nemusím hrát přes všechny datadisky, abych svou postavu vyleveloval, můžu jít rovnou na Broken Isles, odemknout skvělé zbraně, a zkrátka všechny ty maličkosti které byly vždy otravné vymizeli. Přidejme k tomu fakt, že holičství nyní nabízí komplexní změny vzhledu a verdikt je jasný. World of Warcraft je nyní v nejlepší formě co kdy byl. O příběhu si každý může myslet co chce, ten má své vrcholy a pády. Ale o nejlepší MMO všech dob se jednalo, jedná a jednat bude.
For Azeroth!
For Teldrassil!
Alan Wake II: The Lake House