Atlantis II je bezpochyby kvalitní hra, ale oproti jedničce ztrácí v mnoha směrech. A to zejména v neuceleném příběhu, malé souvislosti se samotnou Atlantidou, nemožnosti ztotožnění s hlavní postavou, nižší hratelnosti a absenci napínavých či akčnějších okamžiků, což všechno se vším souvisí. Grafika se vůbec nezměnila (je možná i horší než v jedničce), ale pořád to znamená grafické orgie. Jedna z mála věcí, která se opravdu zlepšila, je hudba a to už v jedničce byla skvělá, skladby jako Sunriders, Am ma Eya či Dark Spirits byly úžasné. Ale to, co předvedl Pierre Esteve ve druhém díle, je až neskutečné, skladby jako Rainbows Bridge, Highlands, Tepec či vůbec nejvíce Rhea's Garden, mohu poslouchat neustále. Oh, pardon, nechal jsem se trochu unést těmi měsíci čistého času, které jsem u soundtracků těchto dvou dílů strávil. Jako celek na mě ale Atlantis II nepůsobí kompaktně, za hlavní postavu hrajete mnohem méně, než za ostatní tři vedlejší, což je absurdní, konec je víceméně odfláklý, některé pasáže hry nejsou zábavné, dokončení několika zcestných úkolů je čistě náhodné. Celkově ale mám pro tuhle sérii slabost, jakož i pro většinu ostatních adventur od bohužel již neexistující společnosti Cryo a jejích přidružených výrobců.