Jedna z mně nejbližších her, adventurní láska, graficky revoluční počin a umělecké dílo, proti kterému mám jen málo výhrad, snad jen, že systém hry poškodilo mnoho následných většinou, objektivně vzato, nezdařilých plagiátů.

První díl Atlantisu je silný v tom, že se skutečně odehrává přímo v Atlantidě, ukazuje nám jí tak, jak bychom si asi nepředstavovali; jako velmi malou civilizaci, ve které jsou skoro všichni muži zrádní :-). Příběh je neskutečně napínavý a má skvělé vyvrcholení. Charaktery postav jsou výborně napsané.

Samostatnou kapitolu tvoří hudba, která, co se týče preciznosti, snese srovnání s grafickou stránkou hry. Spolupráce francouzských skladatelů Stéphane Picqa a Pierra Esteve vytvořila několik hitových počinů, mnoho ambietních ploch a několik experimentálních až ujetých záležitostí, což je rozdíl oproti druhému dílu, jehož hudba je celkově mnohem líbivější. U obou dílů se však můžeme zaposlouchat do krásných barev exotičtějších nástrojů z různých koutů světa.

Těžko byste v Atlantis hledali nějaké výrazné nelogičnosti, za to logických hádanek si užijete hodně a většinou jsou velmi nápadité. Hru oživují i akční scény, které mnohdy nemají daleko k thrilleru.

Abych to tu zbytečně neroztahoval, Atlantis - The Lost Tales je pro mě naprosto zásadní hra, kterou jsem, zvláště na adventuru, dohrál opravdu mockrát...a vždycky jsem si u toho bezvadně zažongloval s cédéčky.