Nikdy jsem žádný gamebook nehrál.

A tak jsem se rozhodl odhalit tajemství Ohňové hory alespoň takhle. A líbilo se mi to. Krásná stylizace, kdy se na obrazovce objevují útržky papíru, opravdu evokuje knihu. Pohyb postav imitující posunování figur postavy po odhalujícím se bludišti pak vyvolává chuť si jednotlivé modely vzít a nabarvit. A souboje? Ty mě bavili snad nejvíc. Nejprve došlo k výběru akce a posléze se, dle priority, vyhodnocovalo dané kolo. Trefím se nebo protivník uhne? Nevyplácám zbytečně vykrytí? Každý tah byl plný nejistoty. Postupně jsem ale zjistil, jaké možnosti útoku mají jednotlivé typy nepřátel a tak jsem se stal ostříleným dobrodruhem – nejistota, co přinese další tah, zůstala.
Závěrem jen můžu říct, že teď znám všechna tajemství vládce Ohňové hory.

Stále ale musím vyzkoušet reálnou knihu, v aplikaci jsem nemohl podvádět a „nechtěně“ opakovat hody kostkou, nakukovat co mě čeká, pokud se rozhodnu pro jednu nebo druhou možnost a vracet se do libovolného bodu příběhu. Platí tedy, že…

…stále jsem žádný gamebook nehrál.