Každý z nás jistě někdy přemýšlel, jaké to muselo být skvělé stát se soudcem v době francouzské revoluce. Nuže, We. The Revolution vás vyvede z omylu. Právě v této roli se totiž budete snažit manévrovat mezi náklonností hloupého obyčejného lidu, pomatených revolucionářů a sebestředných aristokratů. Postupem času zjistíte, že nějaká spravedlnost musí jít stranou a v zájmu té či oné skupiny připravíte o hlavu nejednoho chudáka i za naprosté banality. A do toho vám bude pořád kecat věčně nespokojená rodina.
Hra samotná se skládá z několika částí a kromě samotného soudcování budete i upevňovat svou kontrolu nad Paříží, obelhávat spojence i nepřátele a dokonce velet válečným střetům. Zkušeným hráčům jistě začíná docházet v čem tkví hlavní problém tohoto vizuálně poměrně přitažlivého titulu. Žádná jedna jeho část není nijak extra propracovaná. Vše je povrchní a nikdy nejde do hloubky. Příběh v poslední kapitole hodně upadá a pokud jde o hudbu, tak ta tam není. Obrovskou část hry strávíte v takovém tichu, až jsem se domníval, že jde o bug. Nejde. Navíc ovládání gamepadem je noční můra a pohyb v menu a obrazovkách boj sám o sobě.
Koupit za pár korun ve slevě, dohrát a zapomenout.
Hra samotná se skládá z několika částí a kromě samotného soudcování budete i upevňovat svou kontrolu nad Paříží, obelhávat spojence i nepřátele a dokonce velet válečným střetům. Zkušeným hráčům jistě začíná docházet v čem tkví hlavní problém tohoto vizuálně poměrně přitažlivého titulu. Žádná jedna jeho část není nijak extra propracovaná. Vše je povrchní a nikdy nejde do hloubky. Příběh v poslední kapitole hodně upadá a pokud jde o hudbu, tak ta tam není. Obrovskou část hry strávíte v takovém tichu, až jsem se domníval, že jde o bug. Nejde. Navíc ovládání gamepadem je noční můra a pohyb v menu a obrazovkách boj sám o sobě.
Koupit za pár korun ve slevě, dohrát a zapomenout.