Na Donut County do smrti nezapomenu. Ne proto, že by byla hra vyloženě převratná, rozehrál jsem ji včera (a dnes dopoledne dohrál) v době, kdy jsem doma napjatě čekal, až mě zavolají za přítelkyní do Třebíčské porodnice, kde jsem s ní mohl alespoň na krátko (Covid je svině) být u toho Mordoru přezdívaném "porod" a poprvé uvidět našeho kloučka :). Pointa je taková, že nenáročná a v jádru naprosto jednoduchoučká hratelnost Donut County mne v těžkých chvílích alespoň trochu uklidnila a nevidím důvod, proč by to nemohlo platit i na ostatní.

Donut County je prakticky ideální jednohubka (do tří hodin máte hotovo), stojící na prapodivné premise. Ve hře totiž ovládáte rozšiřující se díru v zemi, do které postupně nasáváte stále rozměrnější předměty. Ze škvíry, kam se zpočátku sotva vměstná hrneček, je tak za chvíli džuzna pohlcující celé domy. Na první pohled možná trochu pitomý nápad dobře funguje a občasným ozvláštněním v podobě jednoduchoučkých logických hádanek zajišťuje hře zábavnost po její celou (byť nevalnou) délku.

Jediný dostupný režim se skládá z navzájem propojených úrovních, které spojuje střelený, ale slušně a místy i vtipně napsaný příběh o tom, jak nenechavý mýval BK postupně "vcucnul" do podzemí obyvatele koblihomilovného městečka. Samotní obyvatelé pak v jakési prapodivné parodii na Dekameron u ohniště vypráví své příběhy o tom, jak se do podzemí dostali. Povedené jsou i některé z popisů předmětů, které schvátí vaše nenechavá díra (bez dvojsmyslů :)). Doporučuji popisy bedlivě číst, aby vám jako mě neutekly dvě nápovědy k trofejím či achievementům. Já si indicie bohužel nespojil (rozuměj, po přečtení na ně hned zapomněl) a platina je mi tak navždy odepřena.

Původně jsem chtěl hru zařadit do Herní výzvy, ale BK zase takový "Pacifista" není a kvůli jedné pasáží se hra nedá nacpat ani do "Čas je relevantní".

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 9. hodnotící; digitální verze PSN