Metro Exoddus je první ze série, kterou jsem se rozhodl zahrát. Asi byste mohli namítat, že předchozí díly jsou celkově povedenější a výborně „simulují“ život pod zamořeným povrchem, tj. že bych si měl zahrát i je (dle názorů, které jsem ke hrám četl). Z jednoho prostého důvodu jsem je (zatím) vynechal – nemám rád hry v uzavřených tmavých podzemních prostorech, takové tunely metra a jeskyně ve Falloutu 3 byly pro mne utrpení, stejně tak jeskyně a podzemní stavby Skyrimu. Nemám to prostě rád, a tak díly odehrávající se právě takto v tunelech jsem vynechal.

Nicméně Exoddus díky úniku na povrch zaujal moji pozornost. Samozřejmě hra stále obsahuje uzavřené prostory, ale díky naředění open-spacem je to pro mne stravitelné.

Začnu asi grafikou hry, která je opravdu krásná. Neřeším RT, neboť tato technologie jde zatím mimo mne, ale i tak je prostředí hry velmi kvalitní podívanou. Hlavně zasněžená města jsou naprosto exkluzivní, ale ani poušť se nemusí za nic stydět. Kouká se na to velmi dobře. Tunely se svojí hrou se světlem představují ideální skrýš pro veškeré nepřátele, kteří tak útočí ze všech možných míst.

Na ozvučení nejsem expert, ale hra mi zní velmi dobře. Jediné s čím mne trápila byly občasné párvteřinové výpadky zvuku u mých LowLatency APTx sluchátek. U žádné jiné hry se mi to ještě nestalo, jen u Metra.

Příběh není strhující, celý se vlastně jen točí okolo úniku z podzemí a hledání země zaslíbené. Dobře ale podbarvuje hráčovo putování a naprosto dostačuje. Co mi možná trochu vadí je jeho předvídatelnost. Co se stane je často hráči již předem dané, a jelikož je hra a příběh poměrně značně lineární, hráč nemá příliš možností ovlivnit zásadní rozhodnutí, a občas se drží za hlavu, jak mohou být protagonisti tak hloupí, že vlezou do úplně jasné léčky. Aby nebyla hra striktně lineární a koridorová, je tu open-space prostor doplněný vedlejšími úkoly a pár místy k prozkoumávání. Není toho moc, ale díky tomu nejste uzavřeni v koridoru a máte nějakou volnost.

Nejsem odborník na střelbu, ale ta mne bavila. Díky nalezeným dílům můžete ovlivnit parametry zbraně svému hernímu stylu. Je libo tichá likvidace alá Hitman – namontujeme tlumič. Máte raději Sniper Elite? Dáme puškohled a dlouhou hlaveň. Či libovolná kombinace. Zároveň je třeba zbraň udržovat – špinavá se zasekává a to se v přestřelce opravdu nehodí.

Nepřátelé na hráče čekají jak lidští, tak různé zvířecí mutace. Někteří umějí být opravdu dost tuzí, ve velkém počtu, a střeliva nemáte vždy zrovna na rozhazování. Hra občas ráda servíruje i lekací momenty.

Co mne trochu zklamalo, byla délka hry, asi jsem zvyklý na velká RPG, ale cca 20 hodin i s tím, že jsem se snažil plnit veškeré doplňující úkoly a prohledával okolí není úplně moc. Bohužel tam je asi trochu problém, protože i když open-space lokace, ve kterých se hráč pohybuje, jsou poměrně rozsáhlé, jsou docela prázdné na aktivity a úkoly. Městské a tunelové části jsou koridorové, tam je cesta dána lajnou a jen občas to rozsekne skrytá místnost.

Shrnuto, hra mne bavila, graficky je to opravdu podívaná, ale zároveň jsem ji měl raz dva hotovou. A pro další rozehrání nenabízí úplně dechberoucí příběh či zábavné vedlejší úkoly k plnění a prozkoumávání.