Tato hra by normálně nebyla u mne v hledáčku, jelikož podobnou tématiku úplně nemusím. Nicméně protože je hra od českých autorů a nezdráhá se zobrazovat lokální reálie, chtěl jsem ji zkusit. Zároveň také podpořit české vývojáře.
První dojem ze hry byl veskrze dobrý, grafika sice občas postrádá detaily (třeba hned první pohled na vozidlo, které opouštíte, tak upravený model jedničky Fabie – kvůli licenci – nevypadá opravdu nic moc, na druhou stranu potěší vtípek na SPZ – 3P0 R2D2 :-) ). Vzhled přírody a míst ale už vypadá ve většině případů velmi solidně. Hlavně když autoři umístili na tato místa QR kódy, která vás po oskenování telefon odkáží přímo na mapy.cz s patřičnou památkou. Hezký a vkusný detail. Zároveň ta místa vypadají dle reálné předlohy, ale jsou upravena tak, aby zapadala do hry. Zároveň nečekejte reálné rozvržení hry, mapu i autoři udělali dle svých představ, a osadili ji (předpokládám) svými oblíbenými místy. Každopádně pohyb po přírodě a zajímavostech mne opravdu bavil. Navigace pomocí turistického značení je bomba.
Pokud jde o hru samotnou, ta se v mém případě dělí na dvě roviny. Hra je psychologický thriller, což je jak jsem zmínil na začátku, téma, které mne úplně nechytá. Celé se to točí okolo hledání ztracené dcery. Pohyb po přírodě, prozkoumávání, hledání stop a míst starých táborových her (jako vodítko k lokaci, kde by se mohla schovávat) mne opravdu neskutečně bavilo, a umím si představit mít celou hru položenou jen na tomto tématu (ale možná jsem moc velký exot, a takových by si nás takovou hru koupilo jen pár). Pak ale nastává druhá rovina, s démonickou tématikou, a tahle část mne už úplně nebere. Dříve jsem podobné hry hrával, ale už se mi to nějak zajedlo. Nicméně to neberte jako výtku hře, autoři ji udělali tak, jak ji chtěli, není důvod, proč ji hanět kvůli osobním preferencím.
Každopádně tato část je taková, jak se dá očekávat. Temná místa, uzavřené prostory, málo světla, bloudění, netvoři, zmatení a nevysvětlené otázky. Čím víc se blížíte ke konci hry, tím víc ubývá „normálního“ světa a přibývá „temného“.
Každopádně musím uznat, že hra není založena na „scarejumps“ (byť samozřejmě takové momenty obsahuje, nicméně díky atmosféře to v dané chvíli očekáváte, a není to gró hry). To beru jako velké plus, nemám už rád hry, kde víte, že za rohem na vás něco vyskočí s hlasitým řevem do sluchátek, jen čekáte, kterou vteřinou to bude.
Co mne docela překvapilo, je délka hry. Očekával jsem 2-4 hodinovou jednohubku, ale mám natočeno přes 15 hodin. Snažil jsem se tedy odhalit co nejvíc míst a vedlejších úkolů. To se mi na 100% nepovedlo, ale mám většinu. Kromě sběru 100 papírků od bonbónů, autoři, WTF? Já vím, že to není povinné, a má to být výzva hráčům prolézt každý kout hry, ale neznám nic nudnějšího, než sběr desítek nezáživných předmětů v nezáživných koutech.
Každopádně k příběhu hry, musím říct, že první polovina hry, která se napůl odehrávala v „normálním“ světě, tak ta mne opravdu bavila. Procházel jsem lokace, skenoval QR kódy a prohlížel si reálná místa na mapách. Bohužel tak po druhé polovině hry už začínala převládat ta démonická tématika a čím dál šílenější výjevy a změny prostředí. Tam mne to přestávalo čím dál více bavit a konec už mi přišel úplně šíleně natahovaný. Prolézání od srdce vzpomínek k dalšímu a pak k hodinám se šíleně táhlo. Hlavně mají autoři asi rádi lezení po skalách, které už mne ke konci vysloveně iritovalo.
A co je zcela nejhorší, nejsem žádný sluníčkář, abych vyžadoval od hry konec, kdy všichni se zpěvem skočí na růžové jednorožce a vyrazí směrem ke slunci. Nicméně moc nemám rád hry, kde je prostě špatný konec, kde všechno vlastně přijde nazmar. V tu chvíli si připadám tak zbytečně, že se celou hru snažím, a vlastně ho**o z toho. A tady ta hra to právě servíruje – má vícero alternativních konců – špatný a pak ještě horší. Hledaná dcera spáchala sebevraždu a otec skončí podobně či hůř. Mám trochu pocit, že se autoři inspirovali hrou Vanishing of Ethan Carter – z té jsem měl podobný pocit zbytečnosti. K tomu se přidal ještě pocit z Layers of Fear, kde postupem hry zjistíte, že postava, za kterou hrajete, je nesmírný ko*ot. Kdyby to člověk věděl, tak ho hodí na začátku ze skály a vypne hru, než hrát za takového blba.
Shrnuto, hra mne celkem bavila, až na konečnou fázi. Osobně bych dal přednost tomu, aby byla méně psychedelická a víc „normální“. Ale jak říkám, to je můj osobní pohled. Nicméně asi nemám důvod hru odehrát znova.
První dojem ze hry byl veskrze dobrý, grafika sice občas postrádá detaily (třeba hned první pohled na vozidlo, které opouštíte, tak upravený model jedničky Fabie – kvůli licenci – nevypadá opravdu nic moc, na druhou stranu potěší vtípek na SPZ – 3P0 R2D2 :-) ). Vzhled přírody a míst ale už vypadá ve většině případů velmi solidně. Hlavně když autoři umístili na tato místa QR kódy, která vás po oskenování telefon odkáží přímo na mapy.cz s patřičnou památkou. Hezký a vkusný detail. Zároveň ta místa vypadají dle reálné předlohy, ale jsou upravena tak, aby zapadala do hry. Zároveň nečekejte reálné rozvržení hry, mapu i autoři udělali dle svých představ, a osadili ji (předpokládám) svými oblíbenými místy. Každopádně pohyb po přírodě a zajímavostech mne opravdu bavil. Navigace pomocí turistického značení je bomba.
Pokud jde o hru samotnou, ta se v mém případě dělí na dvě roviny. Hra je psychologický thriller, což je jak jsem zmínil na začátku, téma, které mne úplně nechytá. Celé se to točí okolo hledání ztracené dcery. Pohyb po přírodě, prozkoumávání, hledání stop a míst starých táborových her (jako vodítko k lokaci, kde by se mohla schovávat) mne opravdu neskutečně bavilo, a umím si představit mít celou hru položenou jen na tomto tématu (ale možná jsem moc velký exot, a takových by si nás takovou hru koupilo jen pár). Pak ale nastává druhá rovina, s démonickou tématikou, a tahle část mne už úplně nebere. Dříve jsem podobné hry hrával, ale už se mi to nějak zajedlo. Nicméně to neberte jako výtku hře, autoři ji udělali tak, jak ji chtěli, není důvod, proč ji hanět kvůli osobním preferencím.
Každopádně tato část je taková, jak se dá očekávat. Temná místa, uzavřené prostory, málo světla, bloudění, netvoři, zmatení a nevysvětlené otázky. Čím víc se blížíte ke konci hry, tím víc ubývá „normálního“ světa a přibývá „temného“.
Každopádně musím uznat, že hra není založena na „scarejumps“ (byť samozřejmě takové momenty obsahuje, nicméně díky atmosféře to v dané chvíli očekáváte, a není to gró hry). To beru jako velké plus, nemám už rád hry, kde víte, že za rohem na vás něco vyskočí s hlasitým řevem do sluchátek, jen čekáte, kterou vteřinou to bude.
Co mne docela překvapilo, je délka hry. Očekával jsem 2-4 hodinovou jednohubku, ale mám natočeno přes 15 hodin. Snažil jsem se tedy odhalit co nejvíc míst a vedlejších úkolů. To se mi na 100% nepovedlo, ale mám většinu. Kromě sběru 100 papírků od bonbónů, autoři, WTF? Já vím, že to není povinné, a má to být výzva hráčům prolézt každý kout hry, ale neznám nic nudnějšího, než sběr desítek nezáživných předmětů v nezáživných koutech.
Každopádně k příběhu hry, musím říct, že první polovina hry, která se napůl odehrávala v „normálním“ světě, tak ta mne opravdu bavila. Procházel jsem lokace, skenoval QR kódy a prohlížel si reálná místa na mapách. Bohužel tak po druhé polovině hry už začínala převládat ta démonická tématika a čím dál šílenější výjevy a změny prostředí. Tam mne to přestávalo čím dál více bavit a konec už mi přišel úplně šíleně natahovaný. Prolézání od srdce vzpomínek k dalšímu a pak k hodinám se šíleně táhlo. Hlavně mají autoři asi rádi lezení po skalách, které už mne ke konci vysloveně iritovalo.
A co je zcela nejhorší, nejsem žádný sluníčkář, abych vyžadoval od hry konec, kdy všichni se zpěvem skočí na růžové jednorožce a vyrazí směrem ke slunci. Nicméně moc nemám rád hry, kde je prostě špatný konec, kde všechno vlastně přijde nazmar. V tu chvíli si připadám tak zbytečně, že se celou hru snažím, a vlastně ho**o z toho. A tady ta hra to právě servíruje – má vícero alternativních konců – špatný a pak ještě horší. Hledaná dcera spáchala sebevraždu a otec skončí podobně či hůř. Mám trochu pocit, že se autoři inspirovali hrou Vanishing of Ethan Carter – z té jsem měl podobný pocit zbytečnosti. K tomu se přidal ještě pocit z Layers of Fear, kde postupem hry zjistíte, že postava, za kterou hrajete, je nesmírný ko*ot. Kdyby to člověk věděl, tak ho hodí na začátku ze skály a vypne hru, než hrát za takového blba.
Shrnuto, hra mne celkem bavila, až na konečnou fázi. Osobně bych dal přednost tomu, aby byla méně psychedelická a víc „normální“. Ale jak říkám, to je můj osobní pohled. Nicméně asi nemám důvod hru odehrát znova.
Pro: České reálie, odkazy na mapy.cz, grafika, turistické značení
Proti: Psychedelická tématika, závěr hry