Dokonalá hra? Ano i ne. Jsou problémy, které jsem ochoten přejít z logiky věci (horší grafika, propady FPS), když hraji na sedm let starém železe (ostatně, na "slabém" PC bych taky zbytečně nedržkoval). Obecně bych hře vytkl jen zbytečně krátkou expozici s Jackiem, jehož ani ta vychytralá vsuvka alá Mafia II (tedy sestřih společných dobrodružství) dostatečně s hráčem nepropojí. A pak policie. Málokdy mám potřebu někomu kecat do mechanik, ale když už je jednou z vedlejších linií pomoc NCPD, mohlo by se to nějak zohledňovat v rámci jejich "podrážděnosti" vzhledem k V. Ale jinak? 100 hodin uteklo jak nic a pořád mám potřebu se do Night City vracet. Příběhy (včetně sidequestů) přesně tak dobré, jak jsem od CD Project očekával, řada postav památných, interakce s Johnnym výborně vymyšlená (příjemně mě překvapilo, že tu má Reeves plnohodnotnou roli a nejde jen o cameo) a samotné město, i když možná přímo netepe životem (snad na PS5 budou ulice plnější), je i v téhle podobě splněným snem o životě ve světě Blade Runnera (pravda, mohlo by víc pršet :). Cyberpunk 2077 určitě není bez chyb, ale má v sobě tolik dobrého, že upřímně zvysoka kašlu i na to, že mi staré péesko nekompromisně každých pár hodin hru shodí. Jistě, když člověk sedí v kině na sedačce, co vrže a je tvrdá, trochu to během sledování filmu otravuje. Ale pokud je na plátně mistrovský kus, je to ve výsledku víceméně jedno. Cyberpunk 2077 přesně do téhle škatulky patří. Sem tam se člověk nespokojeně zavrtí na židli, ale zážitek je zážitek.