Hades je další výborný počin od Supergiant Games. Rogue-like, které si jde vlastní cestou. Element opakování je součástí světa a příběhu. Interakcemi mezi postavami jsou hodně osobní a hluboké se společnou linkou učení se z chyb (tedy se vlastně rogue prvek hry stává součástí příběhu i zde). Postavy působí živě tím, jak reagují skvělým dabováním na vaše akce i výbavu a často velmi osobně. Nemluvě o skvělém vypravěči, který vás opět provází ač je zajímavé, jak postupně se upozaďuje a vypravěčem se víc a víc stáváte vy, Zareus bere osud do svých rukou. Nejvíce si to samozřejmě užije někdo, kdo má alespoň základní přehled o řecké mytologii neboť váš únik z podsvětí je celý zasazen do jakési anime verze řeckých mýtů.

Supergiant Games a Hades nejlépe vystihuje však to, že hra toho má tolik co nabídnout, že i po hraní 100 hodin jsem ještě vše neodemkl a stále bych mohl nakupovat další vylepšení nebo zejména splňovat další výzvy pomocí ztěžujících modifikátorů. Ale vědomně Supergiant Games do hry umístili dva skvělé prvky - God mod, kdy každá smrt vám zvýší odolnost na zranění a tedy umožní dohrát za rozumný čas (cca 30 hodin) a nedali ke hře na Steamu extrémní achievementy (např. dohrát hru za všechny zbraně na maximální počet ztížení, teoreticky možné, ale prakticky nedosažitelné).

Mám tři výtky, které pro mě Hades sráží. Ač se autoři snaží, tak po 100 hodinách už mi průběhy hrou přijdou hodně na stejno a spíš jako práce (což jak víme je vlastně také příběhově správně!). Nepřátelé jsou časem známí, prostředí jsou všechna již viděna (doslova) stokrát a tedy už je to spíš automatika. Avšak toto se děje s God módem a po nějakých těch 100 hodinách, tedy... Navíc jedno ztěžovátko umožňuje nepřátele opatřit speciálními dovednostmi, které mohou dosti změnit jejich chování. Jen mi přišlo, že daná změna není až tak výrazná v době, kdy jsem úrovněmi projížděl jako stroj na zkázu. Avšak, když si vezmeme, že třebas Halo používá prakticky ty samé protivníky poslední desítky let...

Člověk si může hrát výběrem různých zbraní nebo vylepšení. Avšak díky tomu, že jsou vylepšení během hry náhodná (ač s možností trochu tu náhodu přiklonit ve váš prospěch), tak to pro mě dělalo běhy dosti frustrující. Chci třebas vytvořit specifický soubor vylepšení a na rozdíl od Bastion tak učinit nemohu, neboť mi v celém běhu daná dovednost nepadne. Padne však v příštím běhu s jinou zbraní atp. Celé to tedy ze hry tvoří vskutku výherní automat. Co se nezadaří v jednom běhu, tak zkusí v druhém. Prvek společný pro snad všechny rogue-like, ale tady mě to napadalo během hraní samotné hry vícekrát. Že jsem vlastně na ní závislý právě proto, že doufám, že tam padne ta správná kombinace prvků pro boží běh. To je znásobeno tím, že Supergiant nastavil délku i úspěšného běhu na pěkných max 40 minut a tedy člověk má chuť se pustit do dalšího jakmile se trochu v podsvětí oklepe. Zase pokud si chcete dát jen jeden běh na relax a nedoufáte ve specifickou sestavu, tak skočíte, kosíte, vyčistíte hlavu nádherně.

Zatímco u předešlých Supergiant Games mě příběhový konec odrovnal. Tak zde jsem nic takového nezažil. Je však dobrou otázkou, co je konec u rogue-like hry a Hades i zde splňuje osobitý přístup, kdy tento fakt je součástí příběhu samotného. Avšak samotný epilog mě zklamal. Oproti tomu první únik nebo přivezení Persefony do podstvětí? Výborné.

Je to skvělá hra ve které jsem utopil nejvíc času ze všech her co jsem ve své Steam historii hrál. Stojí za zahrání, jen si dejte pozor na to, že může vskutku být závislostí. Osobně jsem od nich měl raději kratší hry, ale Hades je jednoznačně místo, kam se na relax dá vracet znovu a znovu a znovu...