Nářezový datáč. Jestli něčím může být Doom nudný, tak jedině díky nedostatku nepřátel. V No Rest for the Living tohle neplatí. V docela malých úrovních na vás hra posílá po vlnách tolik démonů, že za chvíli přes jejich mrtvoly nejsou vidět náboje na zemi. Někdy jsem se pěkně zapotil. A to jenom na trapáckou obtížnost Hurt Me Plenty. Obtížností se přídavek v klidu vyrovná Plutonie, s tím rozdílem, že tady je ještě zábavnější level design.

Na druhou stranu je devět úrovní zoufale krátká herní doba. A to i v případě, že jsem nikam nepospíchal. Pečlivě jsem úrovně prohledával a hru si vychutnával plnými doušky. Bágl jsem sebral až v poslední úrovni. Nepřátel je hodně a já jsem pořád nucen točit zbraně. Level design mi nedovolí nikam zabloudit. Všechno krásně zapamatovatelné a hezké. Snad jedině nové vizuální ztvárnění mapky je trochu nepřehledné. Ale na to se dá zvyknout. Ovládání je moderně navržené. Na tohle ani není potřeba GZDoom. Šlape to skvěle.

Jednou se mi stalo, že jsem uložil v místě, kde jsem se po načtení objevil zaseknutý ve zdi. Zapnutím kódu procházení zdí by byla jediná možnost, jak se z toho dostat bez toho, aniž bych musel načíst hru v předchozím levelu. Kódy nefungují. Tohle je snad první "starý" Doom, kde nejde spustit ani IDDQD, ani IDKFA. Jako, s kódy nehraju, ale načíst hru někde o level zpátky mě trochu naštvalo.

Ještě by také mohl fungovat quick save a quick load. To je ale jenom hnida na jinak perfektním přídavku.