První dobrou zprávou tedy je, že hra je navzdory platformám po zakoupení kompletní. Žádné hloupé pokusy o nabízení vylepšování za peníze, či nějaké čekání, až se dobije energie. Jde o plnohodnotnou hru a nutno dodat, vzhledem k velké technické úrovni, že za rozumnou cenu. Blackout vypadá opravdu parádně. Úrovně Isolation sice nedosahuje, ale protože má omezený výhled (vesměs sledujeme dění na obrazovkách monitorů), vlastně to nevadí. Klíčový je design a atmosféra a obojí jednoznačně dělá vetřelčím hrám čest. To samé platí pro ozvučení a dialogy, kterých je překvapivě hodně a i když se hráč dočká poměrně jednoduchého příběhu, má špičkovou péči. V jádru jde o klasickou mobilní puzzle hru, ale její prezentace je na vysoké úrovni. Čemu jsem ale osobně nepřišel na chuť, to je samotná herní náplň, která svým pojetím vykrádá Five Nights at Freddy's. Hráč je celou dobu v jedné místnosti, přes monitor pozoruje jiné postavy, úkoluje je (omezeně) a do toho různými způsoby komplikuje vetřelci volný pohyb po úrovních (a sem tam je třeba odstoupit od navigačního panelu a zavřít šachtu, kterou se, k hrdince pokouší mrštný Xenomorph dostat). Není to tak, že by byla náplň chudá. Nechybí ji vynalézavost a slušná variabilita, kdy nejde dokola sázet na to samé řešení (podobně jako v Isolation má sice Vetřelec naskriptovaný pohyb, ale naštěstí adaptabilní povahu). Jenže, jakožto hráče odkojeného hlavně AAA hrami, mě zkrátka podobné hříčky moc neberou. A to navzdory nezpochybnitelným produkčním kvalitám, jakými Blackout disponuje, a snaze o důstojné navázání na svého předchůdce.