Posla smrti si pravidelně zahraju každý 2-3 roky, a to přesto, že jsem za ty roky dohrál hru už několikrát a znám ji v podstatě zpaměti. I když to je adventura založená čistě na temném příběhu, láká k tomu si ji zahrát stále znovu. Rozhodně se Vám její hratelnost nepřejí.

Posel smrti je jedna z těch, do kterých jsem se zamiloval už z dema a její pořízení tak pro mě bylo v podstatě nutnost. Již v době svého vydání měla tu výhodu, že přes svoji poměrně velkou velikost (byla na 2 CD) ji rozjely i hodně staré a obstarožní počítače (Pentium II 233 MHz).

Co Vás do Posla smrti vtáhne hned, je atmosféra, zajímavé prostředí, a perfektní český dabing. Je to adventura, která se bere přísně vážně, což byla v té době po záplavě Poldů, Horkých lét a podobně velmi vítaná změna. Příběh hry se točí kolem šlechtice Samuela Gordona, který se po 12ti letech vrací na rodinné panství na pohřeb svého dědečka, kde začne objevovat nesrovnalosti v příčině jeho smrti a postupně se zaplétá do vyšetřování dalších několika vražd. Příběh je hodně pohlcující, atmosféra tehdejšího pochmurného anglického panství velmi ponurá a přestože už jsem zhruba po třetí vraždě věděl, kdo je vrah, postup hrou si budete užívat.

Hra se (oproti předchozím zmiňovaným českým adventurám) vyznačuje přísně logickými postupy a kombinacemi předmětů. Tedy až na jednu situaci, kterou mi ani po letech nedokázal nikdo vysvětlit (V sanatoriu vezmete malou vázičku a na tu musít použít minci, abyste získali klíček od skříně s léky – Samuel to nijak nekomentuje, vázička při prozkoumání necinká, ani nevykazuje známky toho, že je v ní něco ukryto. Ale i kdyby ano, proč vyndávat klíček tímto bizarním způsobem?) Na řešení jsem přišel až metodou zkoušení všechno na všechno, jednalo se ale jen o tuto jednu situaci. Všechny postavy se chovají logicky a přirozeně, každá má svá tajemství, o kterých nechce mluvit, stejně jako antipatie vůči jiným postavám, které podezírá apod. Hratelnost je pohodová a bez zákysů, je nepravděpodobné, že byste v nějakou chvíli vůbec nevěděli, co po Vás hra chce. Skvěle hratelné bez návodu i pro adventuristy začátečníky. Hra rovněž neobsahuje žádné slepé uličky, což v té době nebylo taky standardem (myslím situaci, kdy nevezmete nějaký předmět nebo něco uděláte jinak a hra Vás potom nepustí dál, ale zpátky už to nejde.

Přesto se mi to v Poslu smrti jednou povedlo (Na konci druhé kapitoly, kdy se Samuel dostává ze zavalené štoly ven, získá revolver a dva náboje a musí přestřelit zámek, aby otevřel mříž a dostal se ven. V ideálním případě Samuel prozkoumá zámek, najde jeho slabé místo, jedním nábojem ho přestřelí a vyleze ven, kde na něj zaútočí vlk, kterého druhým nábojem zastřelí. Nicméně hra umožňuje vystřelit na zámek i bez jeho prozkoumání, což se nepovede, Samuel však řekne, že musí podruhé lépe mířit a druhým výstřelem zámek sundá. V tu chvíli jsem hru uložil. Když pak vyjdete ze štoly ven, útoku vlka už se nedá vyhnout ani mu zabránit.) Řešení mi poradil až spolužák ze školy a já tak musel celou hru rozehrávat znova. Ve hře můžete zemřít, ano. Zabít Vás může vlk, elektrický proud nebo duševně narušený blázen. Ale v tom případě se jen přehraje animace a hra se vrátí před poslední rozhodnutí, které může smrt zvrátit.

Bylo by nemožné mluvit o Poslu smrti a nezmínit minihry, kterými je hra příjemně a na vhodných místech protkaná. Přestože jich je poměrně dost, většina hráčů včetně mě by si jich přála ještě víc. Jedná se o různé šachovnice, skříňky, šperkovnice, které mají nějaký mechanismus, který musíte vyřešit. Jedná se o různé posouvání figurek, políček apod. Nebo různé skládání roztrhaných dopisů, fotografií apod.

Hra občas umožňuje se hlavní postavě nějak rozhodnout. Je to vždy v rozhovoru a to v případě, že bude Samuel reagovat pozitivně nebo negativně. Po těch letech už jsem samozřejmě vyzkoušel všechny varianty s tím, že se Vám vždy vyplatí jednat pozitivně. Samozřejmě si negativní variantou nezablokujete žádný postup dále, jen na Vás bude daná postava po zbytek rozhovoru nepříjemná, maximálně Vás to vyjde dráž. Ale to řešit nemusíte, Samuel má v peněžence dost peněz, jak sám říká.:-)

Přesto bych Posla smrti každému, kdo ho ještě nehrál, doporučil. I v dnešní době je hra na Full HD a 4K monitorech skvěle hratelná, nainstalovat a spustit se mi ji povedlo hned, žádné problémy s kompatibilitou ani pod Windows 10. Zvuky i hudba jsou pořád velmi dobré, a prostředí pořád kouzelné. I přes ty roky si udrželo svoji detailnost a grafiku. Co trochu zestárlo, jsou modely postav, které už tolik detailní nejsou a hlavně po povrchu podivně plavou.

Jediné, co bych mohl Poslu smrti vyčíst, jsou určité situace, kdy pro Vás má něco nějaká postava udělat a Vy čekáte, až to udělá. (Něco vyhledá, něco vyrobí, někam se podívá nebo až něco dodělá.) Tyto situace nejsou vázané na žádný postup ve hře, ani na počet pokusů ani na uplynutý čas. Prostě za danou postavou chodíte pořád dokola s tím, že Vás pořád odmítá, až to má najednou hotové. Teď po letech už to znáte, ale když to hrajete poprvé, nevíte, jestli jste někde něco nezapomněli a neustále se vracíte a zkoušíte.

Doteď si vzpomínám na svůj úsměvný „zákys“ u jedné minihry, kdy se musely skládat symboly jednotlivých znamení zvěrokruhu tak, jak jdou za sebou. Bohužel jsem je neznal a internet jsme doma v roce 2003, kdy hra vyšla, ještě neměli, stejně jako nějakou knihu o astrologii. Tak jsem musel večer hru uložit a přestat hrát a hned druhý den ráno jsem běžel do trafiky, kde jsem 10 minut přebíral noviny podle toho, jaké obrázky měly u horoskopu, než jsem objevil ty správné.:-D