Moje první setkání s herním světem Final Fantasy dopadlo rozporuplně. Skvěle se to hraje a ještě líp se na to kouká a poslouchá. Soubojový systém i vylepšování postav tzv. materiemi mi po úvodním zmatku dost sedlo. Střídání postav i v průběhu jednoho souboje dodávalo hře na již tak pořádně rozjetém tempu.

Příběh mě ale ani trochu nezaujal. Částečně zřejmě proto, že jsem naskočil rovnou do sedmého dílu, ale taky proto, že on tu ani žádný pořádně není. Vzhledem k množství záporáků, které hra chrlí jednoho za druhým, by to asi ani dost dobře nešlo. Když už si parta bojovníků za záchranu planety na chvíli oddechne, topí se v nic neříkajících vizích a záblescích.

Souboje mě po celou dobu hraní bavily a přišly mi rozumně vyvážené až na Whisper Bahamut, kde v případě selhání (a že jich bylo) jsem musel opakovat všechny předešlé souboje znovu a to včetně všech filmečků, které nešlo přeskočit.