Víte, s Inquisition se to má tak. Je to jako béčkovej film. I když ho milujete, tak si musíte přiznat, že je vlastně strašně pitomý. Inquisition pitomý je a hned vám napíšu proč...
Tak nejprve. Celý je to sterilní, jak už napsal uživatel výše (nebo níže?). Jo, jasně je to vypiplaná a do detailů propracovaná fantasy (pokud chcete pročítat codex), ale neobsahuje absolutně nic, co by jste nenašli v jiných hrách nebo knihách (což je nefér srovnání, ale rozumíme si). Vezměte si všechny archetypy ze všech her a nasoukejte to do jediný. Že bude hra nesmyslně obrovská? Jo, pak jste na to kápli. Inquisition obrovský je. Podle mě až zbytečně obrovský. Když se ale zaměříte na detaily a začnete trochu pátrat v loru, tak zjistíte, že sice je vše promyšleno a propojeno, ale k posráním nudným archetypem a to mi celkem vadí. Zvlášť v dnešní době, kdy se skrývá v herním průmyslu celkem slušná dávka originálních her. I když to vezmu z roku 2014. Divinity original sin nebo třeba Dark Souls má několikrát násobně zajímavější lore a víte proč? Je osobitý. Tedy hlavně u Dark souls. A to je trochu to, co DA:I světu schází. Nějaký vlastní "trademark". I když je svět neuvěřitelně robustní, tak jsem z osobního pohledu po nějaký době pátrání a pročítání v codexu dospěl k názoru, že je ten lore k posrání nudnej a sterilní.
Questy. Tak trochu se pojí s předchozím odstavcem. Co se ale týče gameplay stránky, tak nemají smysl. Působí (a jsou) jako dominantní vata, která je nabalená na miniaturní jádro "epický" fantasy. To celkem nasere, protože drtivou většinu hry pobíháte po docela ok lokacích a plníte tyhle srandy (zavři rifty, vypráskej zlobivce, posbírej předkožky nebo tak něco). Jako vážně? Vždyť to je na singlovku strašná škoda. Kdyby alespoň bylo tý vaty omezený množství. Ne, vývojáři si řekli, že tam toho nasypou hromady.
Nesmyslnosti. Tak například. Ve hře je crafting. Logicky sbíráte surky na výrobu a těch surek potřebujete opravdu randál. No nic, jsem přeci Inquisitor, říkal jsem si. Prostě pošlu bandu cápků, aby prošmejdili lokaci a vzali všechno užitečný. Spokojeně vydám příkaz a po přibližně dvaceti minutách se vrátím. Výsledek? 6ks šutráku. To jako vážně? Banda vojáků posbírá za dvacet minut 6ks šutru? Co tam jako dělali? Není divu, že předchozí inkvizice zanikla, když její členové byla banda líných pobudů.
Pak tu máme naprosto dementní rozhodnutí v UI. Například v menu se můžete po jednotlivých sekcích pohybovat pouze skrz páčkou (hráno na gamepadu). Proč? Na co mám na gamepadu dpad? Snad u všech her to funguje stejně, ale DA:I chtělo být originální. Vlastně celkově UI je tak trochu shitfest. Každá položka má podmenu a je setříděná, ale při craftingu nemůžete porovnat se současnou nasazenou výbavou. Super, takže se proťukám na původní obrazovku, abych zjistil, co mám za gear. Ach, to vlastně nemůžu. Musím totiž jezdit páčkou...
RPG systém. Rozdělování bodů do skillů vypadá bezvýznamně. Netěšíte se nějak závratně na další level. Je to ten pocit "meh, ok tak já ten bodík někam hodím". Vlastně celkově je soubojový systém šíleně jednoduchý. Rubat, sem tam hodit skill a rubat dokud nepřítel nepadne. Nic víc nepotřebujete. Taktický pohled jsem použil pouze jednou (při boji s drakem v Hinterlands, protože jsem byl o pár úrovní níž) a i tak mi přišel neintuitivní a nefungující (po chvilce se postavy rozeběhly kam si zamanuly). A to je docela průser u hry, kde většinu času bojujete.
Víte co je ale nejhorší? Ono to nějakým způsobem dohromady funguje. 55h jsem s chutí procházel tou vatou a byl svědkem totálně klišé příběhu. Dokonce jsem tak blbej, že půjdu i do DLC. Když tak přemýšlím, tak si neumím obhájit, proč jsem dal takové hodnocení. Ono to totiž působí relaxačně. Nemusíte u hry téměř vůbec myslet. Prostě si tak procházíte lokace, sbíráte surky (protože armáda je složená z líných pitomců) a jen tak sem tam splníte nějaký quest. Nic vás netlačí. Byl bych tedy pokrytec, kdybych dal nízký hodnocení. Sorry jako, ale fakt si to neobhájím. Nesuďte mě!
Jo a díky všem, kteří můj výpotek dočetli až sem. Bylo fajn se po čase zase hezky vypsat. Tak zas někdy!
Tak nejprve. Celý je to sterilní, jak už napsal uživatel výše (nebo níže?). Jo, jasně je to vypiplaná a do detailů propracovaná fantasy (pokud chcete pročítat codex), ale neobsahuje absolutně nic, co by jste nenašli v jiných hrách nebo knihách (což je nefér srovnání, ale rozumíme si). Vezměte si všechny archetypy ze všech her a nasoukejte to do jediný. Že bude hra nesmyslně obrovská? Jo, pak jste na to kápli. Inquisition obrovský je. Podle mě až zbytečně obrovský. Když se ale zaměříte na detaily a začnete trochu pátrat v loru, tak zjistíte, že sice je vše promyšleno a propojeno, ale k posráním nudným archetypem a to mi celkem vadí. Zvlášť v dnešní době, kdy se skrývá v herním průmyslu celkem slušná dávka originálních her. I když to vezmu z roku 2014. Divinity original sin nebo třeba Dark Souls má několikrát násobně zajímavější lore a víte proč? Je osobitý. Tedy hlavně u Dark souls. A to je trochu to, co DA:I světu schází. Nějaký vlastní "trademark". I když je svět neuvěřitelně robustní, tak jsem z osobního pohledu po nějaký době pátrání a pročítání v codexu dospěl k názoru, že je ten lore k posrání nudnej a sterilní.
Questy. Tak trochu se pojí s předchozím odstavcem. Co se ale týče gameplay stránky, tak nemají smysl. Působí (a jsou) jako dominantní vata, která je nabalená na miniaturní jádro "epický" fantasy. To celkem nasere, protože drtivou většinu hry pobíháte po docela ok lokacích a plníte tyhle srandy (zavři rifty, vypráskej zlobivce, posbírej předkožky nebo tak něco). Jako vážně? Vždyť to je na singlovku strašná škoda. Kdyby alespoň bylo tý vaty omezený množství. Ne, vývojáři si řekli, že tam toho nasypou hromady.
Nesmyslnosti. Tak například. Ve hře je crafting. Logicky sbíráte surky na výrobu a těch surek potřebujete opravdu randál. No nic, jsem přeci Inquisitor, říkal jsem si. Prostě pošlu bandu cápků, aby prošmejdili lokaci a vzali všechno užitečný. Spokojeně vydám příkaz a po přibližně dvaceti minutách se vrátím. Výsledek? 6ks šutráku. To jako vážně? Banda vojáků posbírá za dvacet minut 6ks šutru? Co tam jako dělali? Není divu, že předchozí inkvizice zanikla, když její členové byla banda líných pobudů.
Pak tu máme naprosto dementní rozhodnutí v UI. Například v menu se můžete po jednotlivých sekcích pohybovat pouze skrz páčkou (hráno na gamepadu). Proč? Na co mám na gamepadu dpad? Snad u všech her to funguje stejně, ale DA:I chtělo být originální. Vlastně celkově UI je tak trochu shitfest. Každá položka má podmenu a je setříděná, ale při craftingu nemůžete porovnat se současnou nasazenou výbavou. Super, takže se proťukám na původní obrazovku, abych zjistil, co mám za gear. Ach, to vlastně nemůžu. Musím totiž jezdit páčkou...
RPG systém. Rozdělování bodů do skillů vypadá bezvýznamně. Netěšíte se nějak závratně na další level. Je to ten pocit "meh, ok tak já ten bodík někam hodím". Vlastně celkově je soubojový systém šíleně jednoduchý. Rubat, sem tam hodit skill a rubat dokud nepřítel nepadne. Nic víc nepotřebujete. Taktický pohled jsem použil pouze jednou (při boji s drakem v Hinterlands, protože jsem byl o pár úrovní níž) a i tak mi přišel neintuitivní a nefungující (po chvilce se postavy rozeběhly kam si zamanuly). A to je docela průser u hry, kde většinu času bojujete.
Víte co je ale nejhorší? Ono to nějakým způsobem dohromady funguje. 55h jsem s chutí procházel tou vatou a byl svědkem totálně klišé příběhu. Dokonce jsem tak blbej, že půjdu i do DLC. Když tak přemýšlím, tak si neumím obhájit, proč jsem dal takové hodnocení. Ono to totiž působí relaxačně. Nemusíte u hry téměř vůbec myslet. Prostě si tak procházíte lokace, sbíráte surky (protože armáda je složená z líných pitomců) a jen tak sem tam splníte nějaký quest. Nic vás netlačí. Byl bych tedy pokrytec, kdybych dal nízký hodnocení. Sorry jako, ale fakt si to neobhájím. Nesuďte mě!
Jo a díky všem, kteří můj výpotek dočetli až sem. Bylo fajn se po čase zase hezky vypsat. Tak zas někdy!
The Last of Us Part I
Pro: relaxační gameplay, soundtrack, hromada obsahu, některý postavy
Proti: soubojový systém, RPG systém, UI, ovládání, nudný lore, nevyužitý potenciál, sterilnost