Komentář se vztahuje na Ultimate Edition, která obsahuje obě vydaná DLC. O nich v tomto komentáři krátce taktéž.
První hodina hraní byla zvláštní. Člověk je vržen do víru dění, moc nechápe o co tu běží, děj působí chaoticky a tak nějak neuchopitelně, na gameplay jsem si musel zvykat o trochu více než v jiných hrách... Ale čert vem ty první okamžiky. Postupně si mě Control zaháčkoval (stejně jako Max Payne či Alan Wake) a já se od hraní nemohl i přes pro mě několik nepochopitelných rozhodnutí vývojářů odtrhnout. Každopádně je nutné si přiznat, že se rozhodně nejedná o bezchybnou hru, a určitě by jí trochu delší doba vývoje prospěla.
Old House, kde se celá hra odehrává, je super. Ne ve smyslu perfektního level designu, ale svou atmosférou a historií, se kterou si tvůrci opravdu vyhráli. Na každém kroku člověk nachází záznamy, zprávy a audionahrávky doplňující jak pozadí příběhu, tak i pozadí celého herního světa. Jen škoda, že ačkoliv si s těmi "collectibles" dal určitě někdo strašnou práci, jejich množství mě nakonec udolalo a já je přestal číst. Celkově se mi ale koncept "paranormálního oddělení" velmi líbil. Radost mi tvůrci udělali i herní hrdinkou, zrzkou (ne že by na tom záleželo, i když...), Jesse. Možná nepůsobí zrovna nejpropracovanějším charakterem v herním průmyslu, ale já si jí oblíbil hned na začátku. Hodně se mi líbily i její myšlenkové pochody při rozhovorech a sem tam vtipné průpovídky během hraní.
A pak je tu gameplay, věc, na které tvůrci staví nejvíce. Akce je zábavná. Používání zbraní mě moc netáhlo, ale létat po aréně, vrhat po nepřátelích předměty nebo je rovnou dostávat pod svou kontrolu, v tom jsem se vyžíval. Ano, nutno přiznat že tvůrci to s množstvím soubojů občas trochu přehnali a člověk neušel pár kroků bez toho, aniž by se na něj nevyrojili noví nepřátelé, ale i tak byla akce přes svou pozdější repetitivnost zábavná po celou dobu hraní.
Trochu větší negativum mám k příběhu. Rozhodně neříkám že by byl špatný nebo nezajímavý, ale nemohl jsem se prostě zbavit pocitu, že by šel podat o něco více osudověji. Chybí mi tam prostě emocionální tečka na konci, taková ta pomyslná třešnička na dortu. Ne že by bylo nutné přepisovat scénář, jen to finále se prostě mohlo vygradovat lépe. Nicméně nabízí spoustu možností pro pokračování, tak uvidíme co mají lidé z Remedy v plánu dále.
Z dvou vydaných DLC mě mnohem více bavilo AWE. Může za to zejména navázaní na svět Alana Wakea a pak jeho prostředí. To se sice téměř neliší od původní hry, ale stále z toho vychází lépe než druhé DLC Foundation, které se, jak už název napovídá, rodehrává v základech Starého domu. Nemůžu si pomoct, ale představoval bych si něco zajímavějšího než jen obyčejný systém jeskyní, který nám byl naservírován. Příběhově taktéž vyhrává první zmíněné DLC.
Kolem a kolem, hru jsem si opravdu užil. Své chyby má, ale zase tolik věcí dělá tak dobře, že nemůžu jinak než se těšit co nám v budoucnu přinese spojení Controlu a Alana Wakea. Snad nebudeme muset čekat dlouho.
První hodina hraní byla zvláštní. Člověk je vržen do víru dění, moc nechápe o co tu běží, děj působí chaoticky a tak nějak neuchopitelně, na gameplay jsem si musel zvykat o trochu více než v jiných hrách... Ale čert vem ty první okamžiky. Postupně si mě Control zaháčkoval (stejně jako Max Payne či Alan Wake) a já se od hraní nemohl i přes pro mě několik nepochopitelných rozhodnutí vývojářů odtrhnout. Každopádně je nutné si přiznat, že se rozhodně nejedná o bezchybnou hru, a určitě by jí trochu delší doba vývoje prospěla.
Old House, kde se celá hra odehrává, je super. Ne ve smyslu perfektního level designu, ale svou atmosférou a historií, se kterou si tvůrci opravdu vyhráli. Na každém kroku člověk nachází záznamy, zprávy a audionahrávky doplňující jak pozadí příběhu, tak i pozadí celého herního světa. Jen škoda, že ačkoliv si s těmi "collectibles" dal určitě někdo strašnou práci, jejich množství mě nakonec udolalo a já je přestal číst. Celkově se mi ale koncept "paranormálního oddělení" velmi líbil. Radost mi tvůrci udělali i herní hrdinkou, zrzkou (ne že by na tom záleželo, i když...), Jesse. Možná nepůsobí zrovna nejpropracovanějším charakterem v herním průmyslu, ale já si jí oblíbil hned na začátku. Hodně se mi líbily i její myšlenkové pochody při rozhovorech a sem tam vtipné průpovídky během hraní.
A pak je tu gameplay, věc, na které tvůrci staví nejvíce. Akce je zábavná. Používání zbraní mě moc netáhlo, ale létat po aréně, vrhat po nepřátelích předměty nebo je rovnou dostávat pod svou kontrolu, v tom jsem se vyžíval. Ano, nutno přiznat že tvůrci to s množstvím soubojů občas trochu přehnali a člověk neušel pár kroků bez toho, aniž by se na něj nevyrojili noví nepřátelé, ale i tak byla akce přes svou pozdější repetitivnost zábavná po celou dobu hraní.
Trochu větší negativum mám k příběhu. Rozhodně neříkám že by byl špatný nebo nezajímavý, ale nemohl jsem se prostě zbavit pocitu, že by šel podat o něco více osudověji. Chybí mi tam prostě emocionální tečka na konci, taková ta pomyslná třešnička na dortu. Ne že by bylo nutné přepisovat scénář, jen to finále se prostě mohlo vygradovat lépe. Nicméně nabízí spoustu možností pro pokračování, tak uvidíme co mají lidé z Remedy v plánu dále.
Z dvou vydaných DLC mě mnohem více bavilo AWE. Může za to zejména navázaní na svět Alana Wakea a pak jeho prostředí. To se sice téměř neliší od původní hry, ale stále z toho vychází lépe než druhé DLC Foundation, které se, jak už název napovídá, rodehrává v základech Starého domu. Nemůžu si pomoct, ale představoval bych si něco zajímavějšího než jen obyčejný systém jeskyní, který nám byl naservírován. Příběhově taktéž vyhrává první zmíněné DLC.
Kolem a kolem, hru jsem si opravdu užil. Své chyby má, ale zase tolik věcí dělá tak dobře, že nemůžu jinak než se těšit co nám v budoucnu přinese spojení Controlu a Alana Wakea. Snad nebudeme muset čekat dlouho.
Cyberpunk 2077