Detektivní adventury mám celkem rád a Sherlock Holmes: The Devil's Daughter vypadal hned ze začátku velmi pěkně, a to nejen graficky a zpracováním, ale i herně, příběhově a dialogově. Ve hře se pohybuje kočárem po různých lokacích, kde se pak pohybuje buď z vlastního pohledu nebo z pohledu třetí osoby. A ty cesty mezi lokaci jsou fakt otravné díky dlouhému načítání.

Případy jsou zajímavé a dobře vymyšlené a obtížnost je vyvážená. Vyhodnocování pomocí dedukcí, je podobné jiným detektivním hrám, a i celkově logické, ale s čím jsem měl zásadní problém bylo určení konečného viníka, jelikož někdy prostě důkazy ukazovali na více podezřelých a nebyl tam zásadní důkaz který by určit toho pravého a pak to bylo jen o pocitech. Dále mi vadila většina miniher, oproti jiným hrám byla většina z nich nudná, nelogická, zbytečná a hloupá a jen pár jich bylo opravdu zajímavých a zábavných, tak aspoň ty jsem si užil. Minihry je možno přeskočit což v tomto případě bylo asi dobře, ale jinak je to spíš na škodu.

Příběh s dcerou byl celý zmatený, zvláště když jsem nehrál předchozí díl a nikde nebylo žádné vysvětlení jak k ní Sherlocka přišel atd. Navíc holčička vypadala fakt hrozně a nepovedeně.

Celkem hra nebyla vyloženě špatná a zabavila, ale chtělo by to na ní více zapracovat, doporučit mohu jen fanouškům Sherlocka a nadšencům do detektivních adventur.

Dohráno za 13 hodin.