Chvílemi si říkám, jak jsem na tuto klasiku mohl vůbec zapomenout? No a po těch pár letech jsem si i vzpomněl.
Moje první setkání s touto klasikou bylo někdy v první či druhé třídě, kdy jsme Half-Lifa chodívali hrát ke spolužákovi hned po škole, poněvadž jsme na tu hru prostě nedali dopustit. No a teď? Spousta let uběhlo a bylo potřeba se do dětství vrátit a hru si připomenout. Vše už tu psali kolegové přede mnou, takže si myslím, že opakovat to asi nemá cenu. Vypíchnu jen to nejdůležitější a jak na mě hra působila.
Je pravda, že hodně lidí píše, že ten úvod je velmi dlouhý, což mohu potvrdit. Čekat 20 minut, než můžete konečně začít hru ovládat, může působit trošku depresivně pro ty, co už jsou prostě nedočkaví a chtějí začít hrát.
No výborně. Tak jsme se dočkali. Vstupujeme do zařízení Black Mesy a ''dobrodružství'' může začít. Již v úvodních lokacích jsem si říkal: Jo, vypadá to skvěle, dočkal jsem se. A dnes se mi to vše vybavilo, když jsem na zemi sebral již velmi staré známé, ale velmi oblíbené a legendární pačídlo. Od té chvíle jsem si vybavil to dětství, které jsme s kamarády u této hry proseděli. No protože s páčidlem přichází velká odpovědnost, to je pravda.
Další zážitky jsou monstra ve hře. Každý má přeci svého favorita, že? No u mě to bez váhání byl Barnacle, neboli přisáté monstrum na stropě, které vás přitáhne a začne si na vás hodovat. Vždy, když mě toto monstrum chytnulo, lekl jsem se, i když se to třeba opakovalo několikrát dokola. Mohl bych se několikrát opakovat.
A nyní ke hře. Co se mi na hře stále líbí jsou zbraně, což je samozřejmost. Již zmíněné pačídlo (Crowbar), velmi účinná brokovnice, kterou jsem používal velmi často, MP5 na dálku, to samé kuše (Crossbow), mohl bych pokračovat. Dalším plusem je samozřejmě příběh a atmosféra ve hře, které zde prostě nemají chybu, jak psali kolegové přede mnou.
Co mě naopak trošku vadilo, tak byly občasné lokace, na kterých jsem se zaseknul, dále byl pro mě byla trošku slabší hudební a zvuková stránka. Ovšem za tragédii bych to určitě nepovažoval.
Bylo pro mě fajn, že jsem se k této hře mohl po několika letech vrátit a připomenout si skvělé dětství, které jsem s kamarády u této hry proseděl a vůbec toho nelituji, poněvadž i po těch pár letech mě ta hra bavila.
Moje první setkání s touto klasikou bylo někdy v první či druhé třídě, kdy jsme Half-Lifa chodívali hrát ke spolužákovi hned po škole, poněvadž jsme na tu hru prostě nedali dopustit. No a teď? Spousta let uběhlo a bylo potřeba se do dětství vrátit a hru si připomenout. Vše už tu psali kolegové přede mnou, takže si myslím, že opakovat to asi nemá cenu. Vypíchnu jen to nejdůležitější a jak na mě hra působila.
Je pravda, že hodně lidí píše, že ten úvod je velmi dlouhý, což mohu potvrdit. Čekat 20 minut, než můžete konečně začít hru ovládat, může působit trošku depresivně pro ty, co už jsou prostě nedočkaví a chtějí začít hrát.
No výborně. Tak jsme se dočkali. Vstupujeme do zařízení Black Mesy a ''dobrodružství'' může začít. Již v úvodních lokacích jsem si říkal: Jo, vypadá to skvěle, dočkal jsem se. A dnes se mi to vše vybavilo, když jsem na zemi sebral již velmi staré známé, ale velmi oblíbené a legendární pačídlo. Od té chvíle jsem si vybavil to dětství, které jsme s kamarády u této hry proseděli. No protože s páčidlem přichází velká odpovědnost, to je pravda.
Další zážitky jsou monstra ve hře. Každý má přeci svého favorita, že? No u mě to bez váhání byl Barnacle, neboli přisáté monstrum na stropě, které vás přitáhne a začne si na vás hodovat. Vždy, když mě toto monstrum chytnulo, lekl jsem se, i když se to třeba opakovalo několikrát dokola. Mohl bych se několikrát opakovat.
A nyní ke hře. Co se mi na hře stále líbí jsou zbraně, což je samozřejmost. Již zmíněné pačídlo (Crowbar), velmi účinná brokovnice, kterou jsem používal velmi často, MP5 na dálku, to samé kuše (Crossbow), mohl bych pokračovat. Dalším plusem je samozřejmě příběh a atmosféra ve hře, které zde prostě nemají chybu, jak psali kolegové přede mnou.
Co mě naopak trošku vadilo, tak byly občasné lokace, na kterých jsem se zaseknul, dále byl pro mě byla trošku slabší hudební a zvuková stránka. Ovšem za tragédii bych to určitě nepovažoval.
Bylo pro mě fajn, že jsem se k této hře mohl po několika letech vrátit a připomenout si skvělé dětství, které jsem s kamarády u této hry proseděl a vůbec toho nelituji, poněvadž i po těch pár letech mě ta hra bavila.
Syberia II
Pro: Black Mesa, příběh, atmosféra, zbraně, monstra
Proti: Hudba, fyzika předmětů, dlouhý úvod