To je naprosto boží hra - věta, kterou jsem si často říkala v duchu, když jsem tu hru hrála nebo když jsem s hraním toho dne skončila. Začnu hned největší předností této hry, a tou je příběh. Ano, vím, že je složen z mnoha klišé a věcí, které byly viděny již jinde. Na druhou stranu tato jednotlivá klišé byla spojena tak dokonale a zajímavě, že vytvořila něco originálního. Hodně tomu napomáhá styl vyprávění, který není lineární, a příběh samotný ani není vyprávěn v jednom časovém období. Běžně jsem tak přeskakovala desítek let dozadu, ale i dopředu a někdy jsem se ocitla i více než sto let v budoucnosti. Poskládat si příběh a hlavně ho chápat bylo při hraní docela náročné, ale zase mě to drželo u hry a chtěla jsem se dozvědět, jak to bude dál.

Dalším velmi významným kladem jsou postavy. Těch opravdu není málo, jsou povahově i osobnostně odlišné, žádné nebyly stejné a nemohu říct o nějaké, že by mi byla nesympatická nebo že bych za ni nechtěla hrát. Jejich osobní příběhy byly dost roztříštěné, což způsobilo, že jsem si k žádné postavě nevytvořila bližší vztah a spíše jsem je všechny chápala jako jeden velký celek. I tak každá z těchto postav měla ve svém vyprávění něco pro ni typického, na co jsem se mohla spolehnout, že u ní uvidím a v některých případech se i pobavím (Yakisoba Pan). Zvláštní postavou byla Miwako, která vlastně byla postavou vedlejší, a tak se na obrazovce neobjevovala tolik jako jiné postavy. Ovšem její naivita smíšená ne přímo s blbostí jako spíše s menší bystrostí (kulantně řečeno) ve mně často vyvolávala pocity lítosti a soucitu a její gesta a pohyby mě bavily po celou dobu hry. 

Prostředí, ve kterých se hra odehrávala, se moc nelišily a často i opakovaly. Avšak mnohdy jsem v dané lokaci byla s jinou postavou či v jiném časovém období a také díky nádherné pastelové grafice mi nepřišlo, že dochází k nějaké recyklaci míst. Vizuální styl dokázal vytvořit krásné scenérie vhodné k zachycení snímkem obrazovky. Hudba v adventurní části nehrála tolik jako v jiných hrách, ale o to více dokázala na mě zapůsobit, když už zazněla a byla vážně povedená. 

Druhou herní část vyplňovaly boje, ke kterým jsem přistupovala trochu skepticky a říkala si, jak mě budou asi bavit. Ale i zde hra předčila má očekávání a souboje jsem si užívala až do konce. Líbilo se mi jejich jednoduché ztvárnění, které bylo účelné a příjemně se lišilo od adventurní části. Bavilo mě vybírat si skladbu týmu, který bude útočit, přidávat mu nové útoky a vylepšovat ty staré nebo přemýšlet nad strategií, s jakou se pustím do následující bitvy. Na normální obtížnost sice nešlo o vysokou školu strategickou, přesto mi některé souboje daly zabrat a bylo nutné použít i obranné schopnosti sentinelů.

Nečekala jsem, že mě tato hra tak chytne a že mě bude tak moc bavit. Doporučuji těm, kteří hledají ve hrách zejména příběh a nebojí se netradičního vyprávění.