Po 38 hodinách dohráno. January zabit. Zachoval jsem důvěru v člověka a člověk zachoval důvěru ve mě. Zajímavý twist na konci úplně překopal to, jak jsem o hře celou dobu přemýšlel. Nicméně, posledních 10-15 hodin už jsem se do hraní docela nutil a hru dohrával po půl hodinkách. V tomhle ohledu je mi u FPS stále milejší lineární postup hrou á la Half-Life, ačkoliv zde ten otevřený svět byl vlastně malým městem s mikrolokacemi ve vesmíru a míra pohlcení byla hlavně ze začátku neuvěřitelná. Nepamatuji si, že bych u nějaké střílečky tolik četl (zde emaily), prakticky všechny na které jsem narazil a že by mě opravdu zajímaly osudy lidí na lodi. Spousta skvělých nápadů, geniální gloo gun, vylepšování postavy a vůbec mraky detailů a možností řešení situací. Stav beztíže a možnost létání kolem lodi nemá chybu. Kombinace stealth a akce trefená přesně na hlavičku. Nepřátelé, co jsou opravdovými soupeři a kdy člověk musí přemýšlet, jak danou situaci vyřeší. Chvílemi se z toho stávala šachová partie a kolikrát bylo řešení složité situace tak jednoduché. Zpracování nepřátel je působivé, atmosféra chvílemi připomíná horor a není nouze o infarktové momenty. Pocit zranitelnosti a malosti, který byl přímo hmatatelný. Člověk tady není Rambo, ale pouhou KOŘISTÍ. Jedna z věcí, která mě ale trochu vadila hned od spuštění, bylo takové zvláštně komiksové zpracování postav a vůbec prostředí, které mohlo být dle mého názoru mnohem temnější a realističtější. Představa, že hra má vizuál např. Alien: Isolation, tak si myslím, že spousta lidí mění každých pár minut spoďáry, včetně mě. Za mě jedna z nejlepších příběhových FPS, kterou jsem kdy hrál. K dokonalosti jí chybí strašně málo, skoro nic, ale prostě něco abych dal tu desítku s čistou hlavou mi tam chybí. Druhý díl by to mohl dotáhnout k absolutoriu. Nejdřív ale musí vyjít a já pevně věřím, že se pokračování jednou dočkáme.