Předně se sluší napsat, že BDII nabízí přesně to, co slibuje. Obtížné oldschool japonské RPG. Stejně jako jeho dva předchůdci. Ostatně právě v tom tkví největší slabina jinak povedeného díla. Jedná se totiž o nejhorší díl série. Naprostá většina mechanismů je prostě převzatá nebo, v horším případě, zcela opomenuta.

Začnu ale tím dobrým. Systém povolání a "šetření" tahů zůstává jednoznačně největším důvodem, proč si hru zahrát. Taktických možností je přehršel a hlavně proti bossům je nutnost využívat předností jednotlivých Jobů. Nenastavíte-li nejlehčí obtížnost, tak očekávejte několik dost tuhých střetů. Strategii budete muset podřídit counterům vašich nepřátel. Každý z nich totiž reaguje na určité schopnosti. Třeba použitím obyčejného fyzického útoku aktivuje váš sok kouzlo na zesílení obrany. Protože se buffy sčítají, tak po chvíli nebudou útoky skoro vůbec působit. Jedná jednoznačně o snahu tvůrců nutit hráče zkoušet různá povolání. V praxi to povětšinou funguje, až vyjma několika nepovinných soubojů, kdy bossové counterují vlastně všechno, co uděláte. Vzniká tím dojem, že AI cheatuje, což rozhodně ničemu nepomáhá.

Zápornou kritiku si zaslouží i vedlejší questy, kdy je z nějaké stovky jen hrstka zbavena prostých úkonů typu dones, zabij, dojdi. Nicméně právě těch několik lepších dodává zajímavé backstory některým postavám. Právě tady se nachází další kámen úrazu. Každý koho na svých cestách potkáte je podstatně zajímavější, než ústřední čtveřice. Příběhy v jednotlivých městech jsou zase několikanásobně lepší (a chvílemi překvapivě temné), než ten hlavní, svazující je dohromady. Technická stránka na Switchi ukazuje, hlavně při zobrazení na TV, jak konzolka nestačí. Kvalita obrazu na mapě světa puntičkářům jistě nejednou protočí panenky.

Celkově se pro mě stalo BDII lehkým zklamáním, ač z velké části je to dáno porovnáváním se staršími díly. Oba bych je určitě doporučil víc než dvojku. A nic nezachrání ani skvělý OST.