Zkraje bych napsal, že Origami King je první hrou ze série PM, kterou jsem hrál, takže oproti třeba pokémonům nejsem žádnej expert... ;-)
Paper Mario mě hlavně uchvátil, co se týče grafickýho stylu, kterej je jednoznačně kouzelnej, plnej kreativity a humoru. V první lesní lokaci jsem si nebyl tak jistej, ale stačí se dostat do hlavního města, do okolí hory s rozhlednou nebo na širé moře a bude vám jasno - tahle hra je vizuální klenot :-)
Gameplay je v základu extrémně jednoduchej - kromě pohybu máte k dispozici jenom dva pohyby: skok a majznutí kladivem. V něčem je tahle jednoduchost kouzelná a příjemná, na druhou stranu třeba jako v Zeldě jsem očekával, že postupně budu moct třeba skákat víc do výšky, a toho jsem se nedočkal. S tímhle omezeným arzenálem pobíháte po nádhernym propojenym světě, sbíráte penízky, nakupujete zbraně a vybavení, kosíte protivníky (k tomu další odstavec) a snažíte se odstranit šest barevnejch stužek, který z moci zlovolnýho 'Origami Kinga' obepínaj hrad - jako vždy nebohé a v nesnázích - princezny Peach :-) Bossáky jsou tu nikoli Bowser (s kterým naopak spojíte síly), ale démonické papírnické potřeby jako pastelky, děrovačka nebo samotné nůžky!
K těm soubojům - i při pohledu na recenze a ohlasy jde asi o nejkontroverznější prvek hry, jsou totiž oproti klasickým Mario hrám zcela netradičně v podobě tahové logické minihry (s časovým limitem) a jsem ve vztahu k nim... takovej rozpolcenej :-) na jednu stranu je to podle mě fajn změna, na druhou stranu se po čase vkládá určitej stereotyp a při řešení složitějších hádanek je to v něčem dost o náhodě. Nebo o vysoký prostorový představivosti, kterou osobně nemám ;-))
Souboje s bossáky jsou nicméně zajímavější - hrací desku tentokrát upravujete tak, abyste se po šipkách výhodnou cestičkou přes co nejvíc bonusů dostali buď k tlačítku, kterým majznete zloducha po hlavě/hupnete na něj, nebo povoláte některého z živlových "velumentálů" (obdoba 'elementálů" z fantasy her v papírové podobě), které posbíráte po cestě. Tady už je prostoru pro víc kreativního myšlení a zpočátku mě tyhle souboje hodně bavily (byť ke konci mi už taky přišly až moc na jedno brdo).
Asi nejvíc mě PM: OK chytnul mezi druhou a čtvrtou stužkou, po prozkoumání širého moře a pouště se přece jen začal vkrádat určitej stereotyp a přišlo mi, že poslední cca čtvrtina hry už na mě nedokázala chrlit tolik překvapení nebo osvěžujících změn gameplaye (kterým bylo právě cestování po moři), abych se vyloženě bavil - jako to dokázal třeba klenot Switche Super Mario Odyssey.
Co jsem koukal, v sérii Paper Mario se v hodnocení fans tenhle titul nachází zhruba někde uprostřed, což nemůžu posoudit. Nicméně za mě fajn zážitek, nikoli bezchybnej, ale určitě přinejmenšim po stránce grafiky/stylu zážitek zapamatováníhodnej :-)
PS: podobně jako u Luigi's Mansion 3 mě trochu mrzí nemožnost dokončit hru a poté dál pobíhat po světě a dohrát postgame na 100% - tady by se ta možnost podle mě perfektně nabízela
Paper Mario mě hlavně uchvátil, co se týče grafickýho stylu, kterej je jednoznačně kouzelnej, plnej kreativity a humoru. V první lesní lokaci jsem si nebyl tak jistej, ale stačí se dostat do hlavního města, do okolí hory s rozhlednou nebo na širé moře a bude vám jasno - tahle hra je vizuální klenot :-)
Gameplay je v základu extrémně jednoduchej - kromě pohybu máte k dispozici jenom dva pohyby: skok a majznutí kladivem. V něčem je tahle jednoduchost kouzelná a příjemná, na druhou stranu třeba jako v Zeldě jsem očekával, že postupně budu moct třeba skákat víc do výšky, a toho jsem se nedočkal. S tímhle omezeným arzenálem pobíháte po nádhernym propojenym světě, sbíráte penízky, nakupujete zbraně a vybavení, kosíte protivníky (k tomu další odstavec) a snažíte se odstranit šest barevnejch stužek, který z moci zlovolnýho 'Origami Kinga' obepínaj hrad - jako vždy nebohé a v nesnázích - princezny Peach :-) Bossáky jsou tu nikoli Bowser (s kterým naopak spojíte síly), ale démonické papírnické potřeby jako pastelky, děrovačka nebo samotné nůžky!
K těm soubojům - i při pohledu na recenze a ohlasy jde asi o nejkontroverznější prvek hry, jsou totiž oproti klasickým Mario hrám zcela netradičně v podobě tahové logické minihry (s časovým limitem) a jsem ve vztahu k nim... takovej rozpolcenej :-) na jednu stranu je to podle mě fajn změna, na druhou stranu se po čase vkládá určitej stereotyp a při řešení složitějších hádanek je to v něčem dost o náhodě. Nebo o vysoký prostorový představivosti, kterou osobně nemám ;-))
Souboje s bossáky jsou nicméně zajímavější - hrací desku tentokrát upravujete tak, abyste se po šipkách výhodnou cestičkou přes co nejvíc bonusů dostali buď k tlačítku, kterým majznete zloducha po hlavě/hupnete na něj, nebo povoláte některého z živlových "velumentálů" (obdoba 'elementálů" z fantasy her v papírové podobě), které posbíráte po cestě. Tady už je prostoru pro víc kreativního myšlení a zpočátku mě tyhle souboje hodně bavily (byť ke konci mi už taky přišly až moc na jedno brdo).
Asi nejvíc mě PM: OK chytnul mezi druhou a čtvrtou stužkou, po prozkoumání širého moře a pouště se přece jen začal vkrádat určitej stereotyp a přišlo mi, že poslední cca čtvrtina hry už na mě nedokázala chrlit tolik překvapení nebo osvěžujících změn gameplaye (kterým bylo právě cestování po moři), abych se vyloženě bavil - jako to dokázal třeba klenot Switche Super Mario Odyssey.
Co jsem koukal, v sérii Paper Mario se v hodnocení fans tenhle titul nachází zhruba někde uprostřed, což nemůžu posoudit. Nicméně za mě fajn zážitek, nikoli bezchybnej, ale určitě přinejmenšim po stránce grafiky/stylu zážitek zapamatováníhodnej :-)
PS: podobně jako u Luigi's Mansion 3 mě trochu mrzí nemožnost dokončit hru a poté dál pobíhat po světě a dohrát postgame na 100% - tady by se ta možnost podle mě perfektně nabízela
Crash Bandicoot 4: It's About Time
Pro: grafika, styl, humor, kreativita. zhruba v půlce hry pestrý změny gameplaye. souboje s bosáky. pohodová hra.
Proti: diskutabilní souboje s nebosáky, omezenej gameplay, ke konci hry trochu repetivní, příběhový rozuzlení neni bůhvíjaký