Jak už jsem se zmínil ve svém profilu, Chameleona považuji za jednu z nejlepších her, které jsem kdy odehrál a tudíž ji zařadil mezi srdcovky, na které se nezapomíná. Když mi hra před pár lety přišla a spustil jsem ji, říkal jsem si, jestli jsem se nespletl v žánru a neudělal hrubou chybu. Herní styl, kde je klíčové, aby hlavní postava zůstala neodhalena, mi totiž nápadně připomněl moji velmi neoblíbenou misi z jinak mojí velké hitovky Return to Castle Wolfenstein a při představě, že v tomto duchu musím proplout všech 17 misí, jsem byl doslova otráven.
Asi po dvou misích, kde je mým úkolem někoho tajně sledovat, odposlouchávat hovor, proplížit se na určité místo atd., jsem byl mile překvapen, že i bez střelné zbraně a permanentně stisknuté spouště zažívám něco úplně nového, napínavého a celkově velice zajímavého. K tomu bezesporu přispěla i skvělá grafika s nádherně vykreslujícími detaily budov a celkového prostředí, různorodost misí, v nichž procestujete půlku světa (např. Irsko, Albánie, Moldávie, Afghánistán apod.) a také především pěkný a realisticky působící příběh, jelikož pátrání po vrazích rodičů mi přišel jako příběh z reálného života, takže jsem měl dojem, že spíše než hra se přede mnou odvíjí film s kriminální zápletkou, v níž rozplétám nitky k pozadí vraždy a odkrývám zajímavé spojitosti, které mě po stopách vraha neomylně vedou. Na střelné zbraně ve hře také dojde a pocit ze střelby je navíc neskutečně kvalitní, takže i tuto herní stránku jsem si spolu s ostatním užil opravdu dokonale. V některých misích jsem si dále užíval i hudební podbarvení, zejména misi Nádraží v Moldávii jsem si nesčetněkrát opakoval právě kvůli doprovodné hudbě, která sklíčenou atmosféru této země perfektně vystihovala.
Co dodat? Jsem si vědom, že Chameleon má i svoje nedostatky, ale jelikož mně osobně přijdou nepodstatné a nikterak mi skvělý dojem ze hry ani v nejmenším nezkazily, nemám potřebu o nich hovořit.
Z mých slov je asi každému víc než jasné, že mě hra opravdu uchvátila a plné hodnocení si proto ode mě určitě zaslouží.
Asi po dvou misích, kde je mým úkolem někoho tajně sledovat, odposlouchávat hovor, proplížit se na určité místo atd., jsem byl mile překvapen, že i bez střelné zbraně a permanentně stisknuté spouště zažívám něco úplně nového, napínavého a celkově velice zajímavého. K tomu bezesporu přispěla i skvělá grafika s nádherně vykreslujícími detaily budov a celkového prostředí, různorodost misí, v nichž procestujete půlku světa (např. Irsko, Albánie, Moldávie, Afghánistán apod.) a také především pěkný a realisticky působící příběh, jelikož pátrání po vrazích rodičů mi přišel jako příběh z reálného života, takže jsem měl dojem, že spíše než hra se přede mnou odvíjí film s kriminální zápletkou, v níž rozplétám nitky k pozadí vraždy a odkrývám zajímavé spojitosti, které mě po stopách vraha neomylně vedou. Na střelné zbraně ve hře také dojde a pocit ze střelby je navíc neskutečně kvalitní, takže i tuto herní stránku jsem si spolu s ostatním užil opravdu dokonale. V některých misích jsem si dále užíval i hudební podbarvení, zejména misi Nádraží v Moldávii jsem si nesčetněkrát opakoval právě kvůli doprovodné hudbě, která sklíčenou atmosféru této země perfektně vystihovala.
Co dodat? Jsem si vědom, že Chameleon má i svoje nedostatky, ale jelikož mně osobně přijdou nepodstatné a nikterak mi skvělý dojem ze hry ani v nejmenším nezkazily, nemám potřebu o nich hovořit.
Z mých slov je asi každému víc než jasné, že mě hra opravdu uchvátila a plné hodnocení si proto ode mě určitě zaslouží.
Half-Life 2: Episode Two
Pro: skvělá grafika, pěkný a realistický příběh, různorodost misí, napětí
Proti: nic, co by stálo za zmínku