Jako hráč odkojený Dračím doupětem či Lone Wolfem jsem měl před patnácti lety, kdy jsem si koupil za své peníze svůj první počítač, poměrně snadné rozhodování o tom, které RPG si na PC nainstaluji jako první. Baldur's Gate mělo výborné recenze, vyzdvihující zejména příběh (a je vhodné poznamenat, že aplaus se snášel zejména na druhý díl této série), takže jsem se směle pustil do hraní.
Příběh mě zklamal. Tímto nechci říct, že by byl špatný, to ne. V porovnání s jeskyněmi, které jsem jako PJ vytvářel, se však nejednalo o nic, z čeho bych byl paf. Chybou bylo, že jsem si vytvořil velká očekávání, spíše se tedy jednalo o zklamání mých představ, než samotného příběhu.
Baldur's Gate běží na pravidlech AD&D, žel bohu zrovna na nešťastné verzi, která do výpočtů vlastností postav zařadila nestandardní záporné parametry (tj. záporná čísla). Nejsem ani zastáncem dvoj-povolání, ani úzkých specializací, které kouzelníkům omezují výběr kouzel. Nic z toho v zásadě nijak zvlášť nevadí, jedinou vážnější výtku mám spíše k omezenému výběru parťáků do družiny, a to právě kouzelníků. Hrál jsem za hraničáře, ve hře je kouzelníků, které lze přibrat do party, jen pár, a pokud nechcete přijmout postavu se záporným přesvědčením, výběr se dále zužuje. Kdybych to byl býval věděl, hrál bych za kouzelníka.
Výše uvedenými řádky rozhodně nemíním, že by hra byla špatná - naopak, považuji ji za vysoce nadprůměrnou a tomu odpovídá i mé hodnocení. Jedná se o poctivé nelineární RPG s otevřeným světem, jež je v zásadě prosto bugů. Z množství zajímavých předmětů i kouzel jsem čerpal pro svůj svět DrD. Líbí se mi rovněž způsob řešení přechodu mezi jednotlivými místy na mapě. Přesto nebude jednička Baldur's Gate hrou, kterou bych si musel bezpodmínečně zahrát znovu, jakkoliv mi na ni zůstávají vesměs pozitivní vzpomínky.