Do Albionu jsem se předmiloval tak nějak už v dobové recenzi Andreje v časopisu Score končící slovy "Už mě to nebaví, jdu spát.". Obrázky a text mě zcela přesvědčily, že se jedná o dosud nejlepší RPG a když jsem se k němu brzy poté dostal, tak samotné hraní mé předsudky jen potvrdilo. Žel jsem byl malý a bez internetu, takže jsem se po pár hodinách zasekl a nevěděl jak dál. Takže pasáž prvního ostrova jsem měl několikrát prošlou, různá tajemství a exploity zmapované a postavy vylevelované, ale zůstal pořád na začátku cesty. I když jsem se po dohrání RPG špičky typu Fallout a Baldur's Gate zkoušel k Albionu vrátit, tak nějak mi vždycky nějaký bug češtiny nebo adventurní problém dohrání pokazily natolik, že jsem si řekl, že si aspoň to nejlepší nechám do důchodu.
Už kolem milenia jsem začal vstřebávat stížnosti, že hra je moc zastaralá, izometrický pohled příliš kostičkovaný, pohyb ve 3D pohledu na blití, interface je ošklivý atd. Ani teď po dvaceti letech tuto kritiku nechápu. Jasně, jsou tu pixely, jsou tu sprity a ne 3D modely. Ale ta grafika vypadá prostě nádherně a nějakej novej rej trejcing to nezmění. K interfacu už bych nějaké připomínky měl, ale i tady Albion splňuje dnešní vyšší standardy.
Co se mi velmi líbí je příběh a svět Albionu celkově. Je to takový hollywoodský blockbuster. Nedivím se, že nejsem zde jediný uživatel, kterému přišel film Avatar z roku 2009 jako vykradený Albion:) Libí se mi i ty přechody mezi pohledy, hra má ze sebe tak to nejlepší z žánru Dungeonů a to nejlepší z žánru izometrických RPG. RPG systém vývoje postav a tahový souboják také krásně hře sednou a hudbu si také občas pobroukám. Ekonomika hry, kdy má každý obchodník omezené místo na prodej a zlato váží víc než mnohé předměty, mi také zezačátku vyhovovala.
Všechno toto platí, nicméně právě při dohrávání jsem si uvědomil, proč jsem se tak dlouho flákal na prvním ostrově a nikdy předtím jsem nebyl s to hru dotáhnout do konce. Tato úvodní část je totiž nejlepší! Nemyslím tím intro, nad kterým jsem si drbal hlavu dnes stejně jako před 25 lety. Nemyslím tím ani tutoriálový úvod na lodi. Myslím tím první ostrov a seznamování se s hrou a se světem Albionu. Po objevení náhrdelníku na Maini příběhově i herně hře spadne řetěz z kola a já nevěděl co dělat dál. Běhal jsem mezi postavami a plnil donáškové questy bez toho, abych věděl komu od koho co donáším. Motal jsem se mezi vesnicemi a čekal na trigger, který mě konečně dá posun v příběhu. A takhle to bylo, sice menším dílem, ve hře vícekrát. Miloval jsem části, kdy jsem měl jasný cíl.
Vedlejší postavy jsou bez vývoje, bez špetky vtipu či dramatu. Hudba se mi po těch hodinách oposlouchala. RPG vývoj postav se ukázal striktně lineární a přítomnost dovedností typu lámání zámků zbytečné. Souboje se staly stereotypními, kdy se vždy na začátku hodila plošná kouzla Zmrzlá lavina a Hromobití a bylo po bitvě. Nová výbava se stala zbytečnou. V jinak skvělém dungeonu Kenget Kamulos zjistíte, že i když máte přetížené baťohy jenom jídlem, tak stejně nemáte dost. A po každém sebrání zlata či jídla ze země či od obchodníka musíte s věcmi žonglovat, protože tady ještě platí komunismus a tak i ta nejslabší postava dostane na přetížený chrbat svůj díl žvance a tolarů.
Albion už nemiluju. Nebo ho i miluju, ale zároveň ho i nenávidím. Už mě to nebaví, jdu spát.
Už kolem milenia jsem začal vstřebávat stížnosti, že hra je moc zastaralá, izometrický pohled příliš kostičkovaný, pohyb ve 3D pohledu na blití, interface je ošklivý atd. Ani teď po dvaceti letech tuto kritiku nechápu. Jasně, jsou tu pixely, jsou tu sprity a ne 3D modely. Ale ta grafika vypadá prostě nádherně a nějakej novej rej trejcing to nezmění. K interfacu už bych nějaké připomínky měl, ale i tady Albion splňuje dnešní vyšší standardy.
Co se mi velmi líbí je příběh a svět Albionu celkově. Je to takový hollywoodský blockbuster. Nedivím se, že nejsem zde jediný uživatel, kterému přišel film Avatar z roku 2009 jako vykradený Albion:) Libí se mi i ty přechody mezi pohledy, hra má ze sebe tak to nejlepší z žánru Dungeonů a to nejlepší z žánru izometrických RPG. RPG systém vývoje postav a tahový souboják také krásně hře sednou a hudbu si také občas pobroukám. Ekonomika hry, kdy má každý obchodník omezené místo na prodej a zlato váží víc než mnohé předměty, mi také zezačátku vyhovovala.
Všechno toto platí, nicméně právě při dohrávání jsem si uvědomil, proč jsem se tak dlouho flákal na prvním ostrově a nikdy předtím jsem nebyl s to hru dotáhnout do konce. Tato úvodní část je totiž nejlepší! Nemyslím tím intro, nad kterým jsem si drbal hlavu dnes stejně jako před 25 lety. Nemyslím tím ani tutoriálový úvod na lodi. Myslím tím první ostrov a seznamování se s hrou a se světem Albionu. Po objevení náhrdelníku na Maini příběhově i herně hře spadne řetěz z kola a já nevěděl co dělat dál. Běhal jsem mezi postavami a plnil donáškové questy bez toho, abych věděl komu od koho co donáším. Motal jsem se mezi vesnicemi a čekal na trigger, který mě konečně dá posun v příběhu. A takhle to bylo, sice menším dílem, ve hře vícekrát. Miloval jsem části, kdy jsem měl jasný cíl.
Vedlejší postavy jsou bez vývoje, bez špetky vtipu či dramatu. Hudba se mi po těch hodinách oposlouchala. RPG vývoj postav se ukázal striktně lineární a přítomnost dovedností typu lámání zámků zbytečné. Souboje se staly stereotypními, kdy se vždy na začátku hodila plošná kouzla Zmrzlá lavina a Hromobití a bylo po bitvě. Nová výbava se stala zbytečnou. V jinak skvělém dungeonu Kenget Kamulos zjistíte, že i když máte přetížené baťohy jenom jídlem, tak stejně nemáte dost. A po každém sebrání zlata či jídla ze země či od obchodníka musíte s věcmi žonglovat, protože tady ještě platí komunismus a tak i ta nejslabší postava dostane na přetížený chrbat svůj díl žvance a tolarů.
Albion už nemiluju. Nebo ho i miluju, ale zároveň ho i nenávidím. Už mě to nebaví, jdu spát.
Pro: ekonomika, grafika, hudba, příběh, souboje, svět
Proti: díry v hratelnosti, komunismus, linearita RPG systému, steretyp soubojů