Pred davnymi casy jsem se jako maly kluk dostal ke klasickemu Homeworldu a vubec jsem nerozumnel, o cem hra je. Bylo to zpusobeno mou anglickou negramotnosti a taky urcitou negramotnosti filosofickou. Nebavilo me presouvat se ve vesmiru a cekat nekonecne dlouhou dobu, nez k sobe jednotky doleti a zacne boj. Na deset let zmizel Homeworld z meho zorneho pole a jsem rad, ze se tomu tak stalo.
Pred par lety na me vykouklo vydani prequelu Homeworldu, pribeh z poustni planety Kharak, ktery byl v prvnim Homeworldu shrnuty snad do deseti sekund. Nemel jsem ale pocitac, jenz by hru rozjel. Nyni se mi postestilo si hru zahrat. I kdyz jsem hrani teto delikatesy odkladal dobre dva roky, tak vubec nelituju casu, ktery mezitim utekl, jelikoz se moje anglictina rapidne zlepsila (cestinu jsem do teto hry nenasel) a i po strance dusevni vyspelosti jsem se posunul o kus dale.
Hra zacina celkem nevinne prvni misi, v niz vyjedete s “poustni letadlovou lodi” do neznama. V celku se nic moc nedozvite, jen je jasne, ze v prostoru nekonecneho pisku na vas ceka desne horko, pisek a parta fanatiku, kteri maji lepsi techniku, vice informaci a nekonecnou chut chcipnout. I vase “poustni letadlova lod” stoji docela zaprd. Jednotky vytvari jen zakladni a sama toho moc nezmuze. Takze ve srovnani jsou prvni mise o dost tezsi nez ty posledni.
Cim vice se prokousavate dale silenym poustnim nekonecnem, tim vice si vylepsujete vasi lod a ziskavate lepsi jednotky, muzete vice zatizit reaktor lodi a z pomaleho poustniho nekonecna se stava zbesila jizda.
Nepratele jsou vcelku tupí, ale umi dobre zatopit, jelikoz jsou desne brutalni a utoci v nekonecnych vlnach. Holt neutuchajici skvadra sebevrazednych nomadu nezna slitovani. A diky zacatku Homeworld 1 chapu, proc se vsichni tak obetave obetovali. Vyjmecne, tentokrat ti “zli” meli pravdu.
Cloveku odkojenem na C&C, Company of heroes a jinych realtime strategiich by hra nemela delat vetsi problemy a v poslednich misich si bude uzivat brutalni nadrazenost a silu. Avsak pouze pokud poctive sbira vsechny artefakty. Potom se z famozni Kapisi stane neporazitelny poustni korab.
Pribeh je podavan po troskach a jednoduse. Diky skvele hudbe, ktera se dobre posloucha i sama o sobe, je dej silene strhujici a i moje zena sedici v pokoji vedle, mela ze sountracku husi kuzi. Pro uplne pochopeni deje vsak doporucuji studium celeho Homeworld universa. Pak vse dava smysl a stoji to za ten cas a namahu to hrat a precist si to.
Za me 100%. Staci jen hory pisku, skvela hudba a nekonecny roadtrip muze zacit.
Prijde mi az neuveritelne, ze staci par map s piskem, dunami a zbytky starych kosmickych lodi a vytvorite takovou atmosferu, ze by se napeti dalo krajet. Plus k tomu pripojite uzasny soundtrack.
Tahle hra funguje a nepotrebuje ani zadne super graficke pozlatko. V jednoduchosti je krasa.
PS: proc mam pocit, ze tohle nas jednou ceka, ze je to takova programovaci sonda z budoucnosti. Pokud budeme chtit zachovat nasi exitstenci, tak si tohle budeme muset prozit.
PS2: tri jednotky obrnencu se mnou projely vsech trinact misi. Tomu rikam srdcovka! Capt. Raab Nabaal forever.