Na první pohled to nemusí být možná patrné, nicméně druhé Nioh dosti zásadně vylepšuje svého předchůdce. Základy zůstávají beze změn, přesto nové mechanismy značně zpříjemňují samotné hraní. Pro mě se nejdůležitějším z nich stal mnohem lepší level design (i vizuální dojem) úrovní - je o třídu výš, než v jedničce.
Nepřátelé nově používají i Burst útoky, kdy se obklopí červenou aurou a hráč musí včasně zareagovat protiútokem. Úspěch znamená šanci k dalším zásahům. Naopak nezdar většinou vyústí v nemálo snížené HP našeho protagonisty. Každý z vašich soupeřů má takový útok minimálně jeden. Správné načasování se ale vždy liší, takže rozhodně nedělá hru nijak jednodušší. Stejně tak množství démonů stojících vám v cestě značně narostlo a i díky zajímavějším bossům se dá říct, že vlastně Nioh 2 ukazuje, jak má vypadat správné pokračování.
Z prvního dílu si ale dál nese několik nedostatků, respektive zbytečností. Množství nalezeného lootu zůstává nadále absurdní a po každé misi váš inventář naplní haraburdí, ze kterého 90% rovnou odevzdáte ve svatyni a 5% stejně nikdy nepoužijete. S tím se pojí i několik druhů zbraní. Vyberete si možná dva typy a ostatní lze zcela ignorovat. Stejně tak Spirity, které nalézáte v průběhu hry. Za celou dobu jsem používal vlastně jen toho prvního. Kovář a úprava vybavení u něj mi taky přijde jako ztráta času. Neříkám, že je tomu stejně i v případě New Game+, avšak vzhledem nutnosti investování dalších mnoha desítek hodin to bude pro většinu hráčů stejně irelevantní. Rozporuplný je i příběh. Pokud se alespoň letmo nevyznáte v událostech a jménech z období válčících států, tak z něj příliš mít nebudete. A hudba, ačkoliv dobrá, zazní z nějakého důvodu pořádně až ve druhé polovině misí.
Chtěl jsem se vyhnout nabízejícímu se srovnání s Dark Souls. Zastávám názor, že Nioh je ve své podstatě rozdílné a zaměřuje se (strukturou misí, lootu apod.) na jiné prvky. Doporučuji ovšem dát Nioh 2 šanci i v případě, že jste si, podobně jako já, první díl nijak extra nezamilovali. Možná také budete příjemně překvapeni.
Nepřátelé nově používají i Burst útoky, kdy se obklopí červenou aurou a hráč musí včasně zareagovat protiútokem. Úspěch znamená šanci k dalším zásahům. Naopak nezdar většinou vyústí v nemálo snížené HP našeho protagonisty. Každý z vašich soupeřů má takový útok minimálně jeden. Správné načasování se ale vždy liší, takže rozhodně nedělá hru nijak jednodušší. Stejně tak množství démonů stojících vám v cestě značně narostlo a i díky zajímavějším bossům se dá říct, že vlastně Nioh 2 ukazuje, jak má vypadat správné pokračování.
Z prvního dílu si ale dál nese několik nedostatků, respektive zbytečností. Množství nalezeného lootu zůstává nadále absurdní a po každé misi váš inventář naplní haraburdí, ze kterého 90% rovnou odevzdáte ve svatyni a 5% stejně nikdy nepoužijete. S tím se pojí i několik druhů zbraní. Vyberete si možná dva typy a ostatní lze zcela ignorovat. Stejně tak Spirity, které nalézáte v průběhu hry. Za celou dobu jsem používal vlastně jen toho prvního. Kovář a úprava vybavení u něj mi taky přijde jako ztráta času. Neříkám, že je tomu stejně i v případě New Game+, avšak vzhledem nutnosti investování dalších mnoha desítek hodin to bude pro většinu hráčů stejně irelevantní. Rozporuplný je i příběh. Pokud se alespoň letmo nevyznáte v událostech a jménech z období válčících států, tak z něj příliš mít nebudete. A hudba, ačkoliv dobrá, zazní z nějakého důvodu pořádně až ve druhé polovině misí.
Chtěl jsem se vyhnout nabízejícímu se srovnání s Dark Souls. Zastávám názor, že Nioh je ve své podstatě rozdílné a zaměřuje se (strukturou misí, lootu apod.) na jiné prvky. Doporučuji ovšem dát Nioh 2 šanci i v případě, že jste si, podobně jako já, první díl nijak extra nezamilovali. Možná také budete příjemně překvapeni.
