Když ošleháni severákem dostanete povel drancovat britské ostrovy, nepohrdnete a s plamenným šílenstvím v očích se vydáte vstříc pořádné pohanské sekané. K velký smůle je však tak suchá, že jí musíte neustále přelejvat medovinou, aby vám úplně nevyschlo v hrdle. Když už si jakž takž zvyknete, kocháte se alespoň úchvatnou krajinou, či nějakou dobrou ideou, kousnete rázem do šutráku, až vám nechutně zaskřípou zuby. V čem vidím největší kámen úrazu je slaboučký (skoro mám na jazyku, až prázdný) příběh a špatně vykreslené veškeré postavy. Eivor je vlastně docela fajn, ale jen docela a těch chvil, kdy jsem jí/jemu měla chuť dát kladivem po tlamě, bylo bohužel víc. Nepomohl tomu ani dabing, který z mojí Eivorky dělal nebetyčnou chlapnu. Zbytek nestojí za řeč, až tedy na charismatického Basima, kterého bylo však pomálu. Graficky se Valhalla taky moc nevytáhla. Oproti vyšperkované Odyssey žádný velký posun, naopak...až hnusně vymodelované obličeje bily doslova do očí a je vidět, že tvůrci svou pozornost obrátili jen na hlavní protagonisty a řádění v divočině. Průzkum světa byl vlastně to jediné, co mě u hry fakt přikovalo na nějakých 160 hodin a někdy jsem se vážně nemohla vynadívat a fotila jsem, jak divá. Musím taky ocenit cestovando po Asgardu, skoro avatařím Jotunheimu a člověk se doplavil na kukandu i do Kanady (well...tam jsem se těšila na nějaký překvápko, mno a kýžený wow efekt se úplně nevydařil, ale čož no)..zkrátka lokací požehnaně, jen tak jaksi napůl využity, přitom nápady skvělé.

Valhalla se inspiruje předchozími assassíny a bere si z nich třeba vylepšování osady (III.), hledání "pravdy" (II.), sběr antických masek atd. a přináší i nové mini hry, jako je orlog (na kterém jsem si vybudovala závislost :D), chlastání ze sudu, battle v poezii, stavění věžiček z kamenů (v reálu zábava, tady zlo!, který dokáže pocuchat nervy úplně bravurně a přivodí nemálo bezesných nocí) a skládání obrazců dle strejdy Brendana (hezké irské pomrknutí). Legendární zvířata už se stávají zřejmě klasikou a jejich hlavy vám budou očumovat jídelnu ve velkém domě.

Moc jsem nepochopila, že mi hra předhazovala lascivní Randvi, a to i přesto, že jsem už zadaná byla...ach tyhle romance, to UBI fakt nejde. Podruhý jsem tý lasici zrzavý řekla jo, jen abych měla od ní klid. A pozor, polygamie tu celkem frčí :D Abych si pořád jen nestěžovala....Valhalla hráče nevede za ručičku, chce po něm, aby zapojil mozkový závity a přemýšlel jak se dostat k vytouženému pokladu nebo vyřešil různé záhady a mystéria. Za to vážně velký dík, jelikož nemám ráda tupotiny. Combat systém prošel velkou proměnou, vyždímala jsem ho na max a těšila se z každého střetu, jak nenasytné děcko. Ale...už tu máme zase to ale a opět další mínusy. Dle mého skromného názoru se skill points získávají až moc rychle a nepřátelé jsou tak trubkovití, že mnohdy není problém prosvištět pevností bez sebemenších problémů. Mimochodem ovládání pohybu stále katastrofa. Chyběla mi zde i výroba, nasbírané suroviny využíváte jen na upgrade zbroje a zbraní. Když si je však dostatečně vytuníte na mýtický lvl a okořeníte runami, těžko už se hledá pořádná výzva. Templářští tuláci jsou tu snad jen do počtu, vlastně vás vůbec nepronásledují a stačí pár dobře mířených ran a jedou bradou brázdu v zemi.

Valhalla má dosti pokroucenou pátěř a také obsahuje nemálo zlostných bugů. I když vaří hodně z vody, utváření některých aliancí bylo však celkem zábavné, překvapující, někdy šokující a volby v dialozích měly svůj dopad. Jen závěrečný souboj (vlastně souboje) byl málo epický a za největší osinu v zadnici prohlašuji otce všech havranů. Přesto všechno nového assassína doporučuji a mlaskám blahem i u návratu Jespera Kyda, který spojil síly s frontmanem Wardruny, Selvikem a vytvořili tak nádherný soundtrack, na který se jen tak nezapomíná. Bravo. Jen...ale už radši nic, prostě si to užijte po svém a zapomeňte na to, že se jedná o assassína, o řád tu totiž ani moc nejde a vlastně se od něj i na plná ústa na konci distancuje.