Full Throttle je zážitek. Z prostředí jako vystřiženého ze Šíleného Maxe popřípadě pro děti 90. let z Fantoma ulice (pro neznalé - gamebook) přichází vůdce motorkářského gangu Ben. Obviněn z vraždy nyní projíždí krajinou. Psanec, který loví psance... error... to jsem si s něčím spletl. Takže znova.

V roce 1995 vyšla další adventura z líhně Lucas Arts. Kasovní trhák se u nás stal bojištěm střetu dvou zasloužilých redaktorů Score - A. Anastasova a F. Fuky. Jeden hře vytýkal krátkost a akční sekvence, druhý si pochvaloval filmový zážitek. Na obou názorech něco je. Hra mi nepřišla výrazně krátká. Z her, které jsem poslední dobou hrál byla výrazně delší pouze Kyrandia 3. Co do délky hra není kratší než dejme tomu Space Quest 4. Pro protřelého harcovníka jako byl Andrew však hra logicky představovala rychle pozřenou jednohubku.

V době vzniku FT se rozmáhal druh her redakcemi českých časopisů zvaných "interaktivní filmy" (zde na fóru FMV adventury), tedy hry, které měly přinést filmový zážitek, ale zároveň měly hráče (alespoň trochu a ne vždy úspěšně) zapojit do dění na obrazovce. Na rozdíl od mnohých tehdejších pokusů se to Full Throttle daří. Hra obsahuje větší množství animovaných filmových sekvencí, což ale není na škodu. Jako hra-film Full Throttle exceluje.

Adventure - road movie v mírně sci-fi světě přináší zajímavý příběh, nezasype hráče desítkami sbíratelných předmětů (zdravím Discworld 1) a obsahuje minimum nelogických akcí. Některé puzzly a jejich řešení naopak pobaví, například sekvence okolo negativně naladěného hlídacího psa na skládce a jeho zneškodnění pomocí auta vyzvednutého do vzduchu magnetickým jeřábem. Hra není příliš ukecaná, koneckonců samotářský volnomyšlenkář a motorkář Ben těžko bude někomu vykecávat díru do hlavy.

Hra obsahuje dvě akční sekvence, které jsou poměrně dlouhé a nedají se přeskočit. Do motorkářského světa možná patří, ale pochybuji, že by byly akční mezihry mezi standardními adventuristy právě v oblibě. Jedná se o motorkářský souboj na pěsti, řetězy, motorové pily (!) a další železo s nepřátelským gangem, jehož dva členové mají v držení předměty důležité pro postup ve hře a dále účast na demolition derby. Ani jedna mezihra není zábavná. Ve hře se nedá zemřít, a tak se první mezihra se skřípěním zubů na několikrát dá dohrát. Bez jediného pádu by to podle mě nedal ani Reno Raines.

Full Throttle jsem kdysi hrál a rozehraný odložil. Nyní jsem se k němu vrátil a dokončil Benovu pouť za očištěním svého jména. A jsem rád, že jsem to s Benem zkusil ještě jednou. Nebýt akčních meziher, ještě bych nějakou tu desítku procent přihodil, ale u standardního hráče adventur nelze čekat reflexy brankáře házenkářské reprezentace. Jedná se o dobrou hru, ale nejde o žádný milník v rámci žánru.