Tak se nám Němečtí šikulové po úspěchu na Asijském východě přesunuli na opačnou světovou stranu, na tu divokou. Tam, kde se pije výhradně ohnivá voda, kde každej druhej má flintu a nůž, kde ženský jsou drsný jako šmirgl papír. Místo šurikenů se tu hážou nože a jednoranné křesadlovky nahradily naleštěné šestiranáky. V zásadě se jedná o stejnou hru, jakou byl skvělý Shadow Tactics: Blades of the Shogun. Design je v jádru totožný, což v tomto ohledu není bráno jako negativum, neb lidé ze studia Mimimi de facto dovedli tento dnes již obskurní žánr mechanicky k dokonalosti.
Co je ale patrné již od první cutscény, je radikální navýšení produkčních hodnot. Na rozdíl od ST je zde využita technologie motion capture, takže cutscény působí mnohem více dynamicky, filmově a dokážou vtáhnout. Graficky je tu vidět poměrně značný posun - více stylizovanou prezentaci ze ST, která dobře maskovala technikou zastaralost, nahradil realističtější vzhled. Některé budovy mají nyní vymodelované interiéry, což v ST bolestně chybělo, mapy jsou větší, detailnější, daleko více zaplněny NPCčky, dabing je velice povedený.
Postavy, stejně jako jejich japonští zabijáčtí kolegové, jsou velmi povedené, umě namluvené a příběh je ucelenější a plynulejší, i když je to v podstatě velké klišé. Hudba je solidní, ale hlavní theme se povedl náramně.
Hratelnost tu je trochu vybalancována, kupříkladu půvabná Kate nemůže, na rozdíl od krásné Aiko, na blízko zabíjet své přivábené oběti, nýbrž je může poslat do kómatu mocným kopancem do klenotů, což je pro chlapa horší osud než smrt! Hraje se to obecně velmi příjemně, "shadow mode"nahradil "showtime mod" který, (krom vysoké obtížnosti) zcela zastaví tok času, a vy tak máte více klidu vymýšlet lišácké pasti a mazané manévry, které pošlou co nejvíce banditu do věčných lovišť Je to pochopitelně těžké, trochu více akční než ST.
Kdybych měl něco vytýkat, tak je to určitě zasazení Isabelle, která se do hry z dějového, herního a logického hlediska vůbec nehodí. Na její voodoo hoodoo black magic její parťáci reaguji velice nonšalantně od "Jsem nevěděl, že něco takového existuje" a "Hele, kůl, to bych taky chtěla umět" což je škoda, poněvadž je to jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších postav ve hře. Obtížnost je někdy brutální sado-maso, kde každý desperát hlídá prdel každýmu svýmu kámošovi.
Je to frustrující, je to zábavné, je to bolestné, je to uspokojující a nepochybně to není pro každého, ale ten, kdož na těchto hrách vyrůstal, musí prožívat nirvánu. Objektivně tu není totiž moc, co tahle hra dělá špatně.
Co je ale patrné již od první cutscény, je radikální navýšení produkčních hodnot. Na rozdíl od ST je zde využita technologie motion capture, takže cutscény působí mnohem více dynamicky, filmově a dokážou vtáhnout. Graficky je tu vidět poměrně značný posun - více stylizovanou prezentaci ze ST, která dobře maskovala technikou zastaralost, nahradil realističtější vzhled. Některé budovy mají nyní vymodelované interiéry, což v ST bolestně chybělo, mapy jsou větší, detailnější, daleko více zaplněny NPCčky, dabing je velice povedený.
Postavy, stejně jako jejich japonští zabijáčtí kolegové, jsou velmi povedené, umě namluvené a příběh je ucelenější a plynulejší, i když je to v podstatě velké klišé. Hudba je solidní, ale hlavní theme se povedl náramně.
Hratelnost tu je trochu vybalancována, kupříkladu půvabná Kate nemůže, na rozdíl od krásné Aiko, na blízko zabíjet své přivábené oběti, nýbrž je může poslat do kómatu mocným kopancem do klenotů, což je pro chlapa horší osud než smrt! Hraje se to obecně velmi příjemně, "shadow mode"nahradil "showtime mod" který, (krom vysoké obtížnosti) zcela zastaví tok času, a vy tak máte více klidu vymýšlet lišácké pasti a mazané manévry, které pošlou co nejvíce banditu do věčných lovišť Je to pochopitelně těžké, trochu více akční než ST.
Kdybych měl něco vytýkat, tak je to určitě zasazení Isabelle, která se do hry z dějového, herního a logického hlediska vůbec nehodí. Na její voodoo hoodoo black magic její parťáci reaguji velice nonšalantně od "Jsem nevěděl, že něco takového existuje" a "Hele, kůl, to bych taky chtěla umět" což je škoda, poněvadž je to jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších postav ve hře. Obtížnost je někdy brutální sado-maso, kde každý desperát hlídá prdel každýmu svýmu kámošovi.
Je to frustrující, je to zábavné, je to bolestné, je to uspokojující a nepochybně to není pro každého, ale ten, kdož na těchto hrách vyrůstal, musí prožívat nirvánu. Objektivně tu není totiž moc, co tahle hra dělá špatně.
