Italského sjížděče potrubí v modrých montérkách není třeba představovat. Mario ovlivňuje herní průmysl více něž 35 let a dodnes je stále inovativní a relevantní. Moje první seznámení však přišlo teprve v roce 2010 s hrou Super Mario Galaxy 2 na Nintendo Wii. Už tehdy jsem tuhle hru podvědomě považoval za jednu z nejlepších, které jsem kdy hrál – zábavná hratelnost, špičkový level design, okouzlující světy a nejkrásnější soundtrack, který jsem do té doby slyšel. S pořízením Switche a vydáním restaurované, leč poněkud líné, kolekce 3D All-Stars jsem bral jako povinnost vyzkoušet si díl, který zmiňovanému skvostu předcházel.
Super Mario Galaxy je klasickou trojrozměrnou skákačkou, kde, jak název nepatrně napovídá, budete tentokrát za záchranou milované princezny Peach a zastavením Bowsera cestovat skrze galaxie. Mariovi budou na jeho cestě pomáhat roztomilé Lumy a jejich "adoptivní máma" Rosalina, mocná strážkyně vesmíru (neplést si s Power Rangers), jejíž hvězdný koráb Comet Observatory budete využívat jako přechodník mezi galaxiemi.
Příběh je prostý, přesto milý a kouzelný. I vyprávění je na solidní úrovni – v příslušných chvílích budete napětím okusovat joy cony a u emotivních pasáží vám nezůstane jedno oko suché. Na všem má zásadní podíl také bravurní soundtrack, ke kterému se dostanu později...
Nintendo je proslulé tím, jak dokonale ovládá své řemeslo a u Super Mario Galaxy není toto tvrzení výjimkou. Mario se díky preciznímu ovládání a bohaté škále různých akrobatických pohybů ovládá jedna báseň. Ve většině případů reaguje, jak má a když umřete, můžete z toho vinit pouze sami sebe. Design úrovní je nápaditý a rozmanitý a během hraní budete mít přístup k různých oblečkům, které zpestřují průchod levelem - Mario se tedy může proměnit v létající včelku, či hopsající pružinku nebo ducha. Repertoár nepřátel je celkem objemný a líbí se mi, že každá galaxie má svoji specifickou "faunu", ovšem o klasické Bowserovi přívržence budete zakopávat častěji. Na bossfighty se také nezapomnělo a i přesto, že jsou všechny vesměs jednoduché, tak jsou přesto zábavné a vždy je rychle zřetelné, jak daného bosse porazit.
Jednoduchá je ale i obtížnost, až jsem se sám divil, jak snadno jsem hru dokončil. Posbírání 60 hvězd (minimum k dokončení hry) nebylo nijak obtížné... V každé galaxii lze nalézt minimálně tři hvězdy a jelikož je každý level vcelku krátký, tak jsem danou galaxii dokončil dřív, než se mi špagety uvařily "al dente". Ovšem když hra chce, tak vám dokáže solidně pocuchat nervy. V tomto ohledu tu jsou tzv. "komety", které vás vystaví větším výzvám, kdy například musíte porazit bosse s jediným HP.
Abych jenom nechválil nepotěšila mě sem tam jinak bezproblémová kamera, a to zejména v místech, kdy pobíháte po nějaké planetce vzhůru nohama. Nepotěší zároveň v podvodních levelech, které však obecně z principu nemám rád. Také mi nedával smysl systém životů... Například jsem během jednoho hraní posbíral 20 životů, avšak při dalším načtení hry byly všechny nasbírané životy fuč a byl jsem zpátky na přednastavených 4. Nasbírat životy sice není nijak zvlášť těžké a nestalo se mi, že bych dostal Game Over, ale je to otravné. V tomto případě mi rozum stojí i u mincí, které jsou krom doplňování HP takřka k ničemu. Například Star bits můžete používat jako střelivo na omráčení nepřátel nebo je můžete směnit za zkratku nebo si za ně v určitých levelech koupit 1-UP houbičku, či upgrade na 6 HP. Za mince si nekoupíte ani prd. Navíc když v nějakém levelu umřete, tak automaticky přijdete o všechny doposud nasbírané mince. Je to sice také drobnost, ale otravná...
Může vás napadnout otázka, jak se vlastně hraje Super Mario Galaxy na Switchi? Zpočátku jsem byl v tomto ohledu nepatrně skeptický, ale mé obavy byly nakonec zbytečné. Hra se ovládala dobře a neměl jsem sebemenší potíže. Celou hru jsem odehrál v docked modu s joy cony v ruce, což je zřejmě nejoptimálnější způsob, jak hru hrát. Joy cony totiž nahrazují Wii ovladače – v levé ruce máte pomyslný nunchuck, kterým Maria ovládáte a v pravé ruce pomyslný Wii remote, kterým míříte a třesete. Pomyslný Wii remote je však nutné kalibrovat stisknutím R tlačítka, s čímž jsem osobně neměl problém. Když jsem ale trochu víc joy conem zatřásl, tak ho bylo nutné opět zkalibrovat, ale to je drobnost.
Audiovizuálně je hra i dnes na velmi slušné úrovni. Modely postav jsou kvalitní a mají svůj roztomilý šarm. Zejména Lumy jsem si zamiloval. Na druhou stranu můžete vidět nedostatky v texturách, když se lehce nakloníte k televizi, ale nejedná se o žádný dealbreaker. Musíte se počítat s tím, že hrajete skoro 15 let starou hru.
Značně bych pochválil fantazii vývojářů při tvorbě různých planetek a galaxií. Každá je nějakým svým způsobem specifická, ať už se jedná o galaxii včelí, hračkovou, duchařskou, písečnou či podmořskou… Každá galaxie se od sebe vždy velmi odlišuje a každá vám nějakým způsobem utkví v paměti.
Složka, na kterou jsem se těšil asi nejvíce byla ta hudební a panečku! I přesto, že považuji soundtrack druhého dílu o kousek lepší, tak i v tomto se našlo spousta, respektive většina motivů, které lahodí mému sluchu. Super Mario Galaxy má jednoduše krásný, fantastický a dojemný soundtrack. Některé motivy čiší epičností a naladí vás na dobrodružnou notu. Některé motivy čiší ale i jemností a emocemi. Jednotlivé skladby skvěle definují styl a náladu dané galaxie, daného levelu a místy dokonale nastoluje atmosféru. Každý motiv se vám vypálí do paměti a horkotěžko se ho zbavíte. Koji Kondo a Mahito Yokota jsou bezesporu mistry svého řemesla.
Super Mario Galaxy je dokonalým titulem ve všech ohledech a každý by si tuto skvělou nadčasovou skákačku měl zahrát. I přesto, že je to starší titul, tak se dnes hraje, jako kdyby vyšla teprve nedávno. Je neskutečná škoda, že se v kolekci 3D All-Stars nenachází i pokračování, které bych si bez otálení ihned zahrál. Kdyby ho Nintendo vydalo zvlášť, tak bych silně uvažoval nad koupí, i kdyby bylo za plnou cenu.
{HERNÍ VÝZVA 2021 - 9. OKNA VESMÍRU DOKOŘÁN}
Super Mario Galaxy je klasickou trojrozměrnou skákačkou, kde, jak název nepatrně napovídá, budete tentokrát za záchranou milované princezny Peach a zastavením Bowsera cestovat skrze galaxie. Mariovi budou na jeho cestě pomáhat roztomilé Lumy a jejich "adoptivní máma" Rosalina, mocná strážkyně vesmíru (neplést si s Power Rangers), jejíž hvězdný koráb Comet Observatory budete využívat jako přechodník mezi galaxiemi.
Příběh je prostý, přesto milý a kouzelný. I vyprávění je na solidní úrovni – v příslušných chvílích budete napětím okusovat joy cony a u emotivních pasáží vám nezůstane jedno oko suché. Na všem má zásadní podíl také bravurní soundtrack, ke kterému se dostanu později...
Nintendo je proslulé tím, jak dokonale ovládá své řemeslo a u Super Mario Galaxy není toto tvrzení výjimkou. Mario se díky preciznímu ovládání a bohaté škále různých akrobatických pohybů ovládá jedna báseň. Ve většině případů reaguje, jak má a když umřete, můžete z toho vinit pouze sami sebe. Design úrovní je nápaditý a rozmanitý a během hraní budete mít přístup k různých oblečkům, které zpestřují průchod levelem - Mario se tedy může proměnit v létající včelku, či hopsající pružinku nebo ducha. Repertoár nepřátel je celkem objemný a líbí se mi, že každá galaxie má svoji specifickou "faunu", ovšem o klasické Bowserovi přívržence budete zakopávat častěji. Na bossfighty se také nezapomnělo a i přesto, že jsou všechny vesměs jednoduché, tak jsou přesto zábavné a vždy je rychle zřetelné, jak daného bosse porazit.
Jednoduchá je ale i obtížnost, až jsem se sám divil, jak snadno jsem hru dokončil. Posbírání 60 hvězd (minimum k dokončení hry) nebylo nijak obtížné... V každé galaxii lze nalézt minimálně tři hvězdy a jelikož je každý level vcelku krátký, tak jsem danou galaxii dokončil dřív, než se mi špagety uvařily "al dente". Ovšem když hra chce, tak vám dokáže solidně pocuchat nervy. V tomto ohledu tu jsou tzv. "komety", které vás vystaví větším výzvám, kdy například musíte porazit bosse s jediným HP.
Abych jenom nechválil nepotěšila mě sem tam jinak bezproblémová kamera, a to zejména v místech, kdy pobíháte po nějaké planetce vzhůru nohama. Nepotěší zároveň v podvodních levelech, které však obecně z principu nemám rád. Také mi nedával smysl systém životů... Například jsem během jednoho hraní posbíral 20 životů, avšak při dalším načtení hry byly všechny nasbírané životy fuč a byl jsem zpátky na přednastavených 4. Nasbírat životy sice není nijak zvlášť těžké a nestalo se mi, že bych dostal Game Over, ale je to otravné. V tomto případě mi rozum stojí i u mincí, které jsou krom doplňování HP takřka k ničemu. Například Star bits můžete používat jako střelivo na omráčení nepřátel nebo je můžete směnit za zkratku nebo si za ně v určitých levelech koupit 1-UP houbičku, či upgrade na 6 HP. Za mince si nekoupíte ani prd. Navíc když v nějakém levelu umřete, tak automaticky přijdete o všechny doposud nasbírané mince. Je to sice také drobnost, ale otravná...
Může vás napadnout otázka, jak se vlastně hraje Super Mario Galaxy na Switchi? Zpočátku jsem byl v tomto ohledu nepatrně skeptický, ale mé obavy byly nakonec zbytečné. Hra se ovládala dobře a neměl jsem sebemenší potíže. Celou hru jsem odehrál v docked modu s joy cony v ruce, což je zřejmě nejoptimálnější způsob, jak hru hrát. Joy cony totiž nahrazují Wii ovladače – v levé ruce máte pomyslný nunchuck, kterým Maria ovládáte a v pravé ruce pomyslný Wii remote, kterým míříte a třesete. Pomyslný Wii remote je však nutné kalibrovat stisknutím R tlačítka, s čímž jsem osobně neměl problém. Když jsem ale trochu víc joy conem zatřásl, tak ho bylo nutné opět zkalibrovat, ale to je drobnost.
Audiovizuálně je hra i dnes na velmi slušné úrovni. Modely postav jsou kvalitní a mají svůj roztomilý šarm. Zejména Lumy jsem si zamiloval. Na druhou stranu můžete vidět nedostatky v texturách, když se lehce nakloníte k televizi, ale nejedná se o žádný dealbreaker. Musíte se počítat s tím, že hrajete skoro 15 let starou hru.
Značně bych pochválil fantazii vývojářů při tvorbě různých planetek a galaxií. Každá je nějakým svým způsobem specifická, ať už se jedná o galaxii včelí, hračkovou, duchařskou, písečnou či podmořskou… Každá galaxie se od sebe vždy velmi odlišuje a každá vám nějakým způsobem utkví v paměti.
Složka, na kterou jsem se těšil asi nejvíce byla ta hudební a panečku! I přesto, že považuji soundtrack druhého dílu o kousek lepší, tak i v tomto se našlo spousta, respektive většina motivů, které lahodí mému sluchu. Super Mario Galaxy má jednoduše krásný, fantastický a dojemný soundtrack. Některé motivy čiší epičností a naladí vás na dobrodružnou notu. Některé motivy čiší ale i jemností a emocemi. Jednotlivé skladby skvěle definují styl a náladu dané galaxie, daného levelu a místy dokonale nastoluje atmosféru. Každý motiv se vám vypálí do paměti a horkotěžko se ho zbavíte. Koji Kondo a Mahito Yokota jsou bezesporu mistry svého řemesla.
Super Mario Galaxy je dokonalým titulem ve všech ohledech a každý by si tuto skvělou nadčasovou skákačku měl zahrát. I přesto, že je to starší titul, tak se dnes hraje, jako kdyby vyšla teprve nedávno. Je neskutečná škoda, že se v kolekci 3D All-Stars nenachází i pokračování, které bych si bez otálení ihned zahrál. Kdyby ho Nintendo vydalo zvlášť, tak bych silně uvažoval nad koupí, i kdyby bylo za plnou cenu.
{HERNÍ VÝZVA 2021 - 9. OKNA VESMÍRU DOKOŘÁN}
The Dark Pictures Anthology: Man of Medan