My, kdož jsme vyrůstali v 90. letech, jsme se mohli Goblinům vyhnout jen kdybychom sami chtěli. Byli skoro na každém počítači. Přiznám se, že jsem tehdy tíhnul spíše k plošinovkám, a tak jsem v dětství ve hře nikdy daleko nepostoupil. Proto k ní necítím žádnou výraznou nostalgii.
V nejmenovaném království vládne klid a mír, panovník se spíše než válečným výpadům věnuje pořádání hostin. Jedna z nich je ale narušena černou magií, někdo očaroval krále! Do této pohádkové země totiž vstoupilo voodoo. Naštěstí se najde chrabrý rytíř za klávesnicí, který poradou a postrkováním tři skřítky přes nebezpečenství provede a ctěného panovníka tak zachrání.
Nejsem si jistý, do jaké skupiny her Gobliiins zařadit. Hrou provádíte tři skřítky / gobliny. Každý má své nadání, proto je vždy třeba puzzle řešit s pomocí všech tří skřítků. Jenže na adventuru řešíte vždy nestandardně pouze jednu obrazovku. Když je vše hotové, jdete dál. Oproti standardním adventurám jste dále ochuzeni o rozhovory (s výjimkou pár vysvětlujících tabulí mezi levely) a dále o zkoumání prostředí. Předměty se pojmenují až po sebrání a jinak prostředí na kurzor nijak nereaguje. Prostředím jedné obrazovky se Gobliiins blíží k logickým hrám. Problém je, že problémy v Gobliiins postrádají sebemenší element logiky, a tak nastupuje zkoušení všeho na vše. Jako standardní problém bych jmenoval rébus 4 jablek z 2. obrazovky. K postupu potřebujete dvě, ale která? To nelze zjistit jinak než metodou pokus omyl. Au, tohle opravdu bolelo.
Hra se prezentuje nezaměnitelnou grafikou. Kdo ve věkové skupině 30+ by spatřil screen shot ze hry, okamžitě by Gobliiins identifikoval. Navíc je vše krásně animované a hýbe se více, než je na počátku 90. letech standardní. Zvuky má hra asi tři, tak o nich raději pomlčíme.
První úrovně pro mne byly utrpením. Do hry jsem se nemohl dostat a nebavila mne. Od půlky se to značně zlepšilo. Buďto jsou závěrečné levely opravdu objektivně lepší, nebo jsem si zvykl na nelogickou logiku autorů a už mne tolik nevytáčela, těžko říct. Posledních 6 levelů jsem dojel na jeden zátah a za level s drakem a poslední souboj smekám pomyslný klobouk. Následuje kratičké jednoobrazovkové outro.
Hra obsahuje 22 levelů, bohužel se však na některé obrazovky několikrát vrací. Na úvodní obrazovku před čarodějovu chaloupku se vrátíte celkem třikrát, jednou se vrátíte k modré soše Kršny nebo kdo to je a jednou na nádvoří hradu k písaři. Celkem tedy zbyde 17 unikátních obrazovek, které jsou nádherně vykreslené do posledního pixelu.
Gobliiins se dočkali tří pokračování. Jelikož jdou o nich nejen tady na databázi zkazky, že jsou ještě těžší než první díl, zatím mne nijak nelákají. Snad při větším herním suchu? Ke konci jsem se celkem bavil, ale logika si zde vzala dovolenou a hra se tak nějak nemůže rozhodnout, je-li logickou hrou nebo adventurou. Domnívám se, že u spousty hráčů zapracovala nostalgie a že zapomínají, jak frustrující tato hra umí být. A nebo jsem troubelín. I to je možné ;)
V nejmenovaném království vládne klid a mír, panovník se spíše než válečným výpadům věnuje pořádání hostin. Jedna z nich je ale narušena černou magií, někdo očaroval krále! Do této pohádkové země totiž vstoupilo voodoo. Naštěstí se najde chrabrý rytíř za klávesnicí, který poradou a postrkováním tři skřítky přes nebezpečenství provede a ctěného panovníka tak zachrání.
Nejsem si jistý, do jaké skupiny her Gobliiins zařadit. Hrou provádíte tři skřítky / gobliny. Každý má své nadání, proto je vždy třeba puzzle řešit s pomocí všech tří skřítků. Jenže na adventuru řešíte vždy nestandardně pouze jednu obrazovku. Když je vše hotové, jdete dál. Oproti standardním adventurám jste dále ochuzeni o rozhovory (s výjimkou pár vysvětlujících tabulí mezi levely) a dále o zkoumání prostředí. Předměty se pojmenují až po sebrání a jinak prostředí na kurzor nijak nereaguje. Prostředím jedné obrazovky se Gobliiins blíží k logickým hrám. Problém je, že problémy v Gobliiins postrádají sebemenší element logiky, a tak nastupuje zkoušení všeho na vše. Jako standardní problém bych jmenoval rébus 4 jablek z 2. obrazovky. K postupu potřebujete dvě, ale která? To nelze zjistit jinak než metodou pokus omyl. Au, tohle opravdu bolelo.
Hra se prezentuje nezaměnitelnou grafikou. Kdo ve věkové skupině 30+ by spatřil screen shot ze hry, okamžitě by Gobliiins identifikoval. Navíc je vše krásně animované a hýbe se více, než je na počátku 90. letech standardní. Zvuky má hra asi tři, tak o nich raději pomlčíme.
První úrovně pro mne byly utrpením. Do hry jsem se nemohl dostat a nebavila mne. Od půlky se to značně zlepšilo. Buďto jsou závěrečné levely opravdu objektivně lepší, nebo jsem si zvykl na nelogickou logiku autorů a už mne tolik nevytáčela, těžko říct. Posledních 6 levelů jsem dojel na jeden zátah a za level s drakem a poslední souboj smekám pomyslný klobouk. Následuje kratičké jednoobrazovkové outro.
Hra obsahuje 22 levelů, bohužel se však na některé obrazovky několikrát vrací. Na úvodní obrazovku před čarodějovu chaloupku se vrátíte celkem třikrát, jednou se vrátíte k modré soše Kršny nebo kdo to je a jednou na nádvoří hradu k písaři. Celkem tedy zbyde 17 unikátních obrazovek, které jsou nádherně vykreslené do posledního pixelu.
Gobliiins se dočkali tří pokračování. Jelikož jdou o nich nejen tady na databázi zkazky, že jsou ještě těžší než první díl, zatím mne nijak nelákají. Snad při větším herním suchu? Ke konci jsem se celkem bavil, ale logika si zde vzala dovolenou a hra se tak nějak nemůže rozhodnout, je-li logickou hrou nebo adventurou. Domnívám se, že u spousty hráčů zapracovala nostalgie a že zapomínají, jak frustrující tato hra umí být. A nebo jsem troubelín. I to je možné ;)
Pro: Nádherná kreslená grafika, problémy se řeší vždy pouze na jedné obrazovce.
Proti: Na logiku ve hře narážíme asi tak často jako v Praze na duhového jednorožce.