První Undergroundy jsem sice naposledy hrál asi před třemi lety, nicméně ve hře mám stráveno tolik času, že dokážu komentář v pohodě napsat na základě vzpomínek. A že jich je, i když všechny samozřejmě nejsou pozitivní.

Šestý díl (Need for Speed: Hot Pursuit 2 ) jsem měl už dohraný, když se objevilo první info o chystaném NFSU. Nadšený jsem rozhodně nebyl, protože jako konzerva jsem fandil spíše krajinkovým závodům se superauty a představa pouze nočních závodů a tunění běžných aut mě dvakrát nelákala. Ale stejně mi to nedalo a krátce po vydání jsem hru okusil. A spletl jsem se, byla to po většinu času zábava.

Po nezbytném utlumení hudby (tady mi soundtrack těžce nesedl) jsem se pustil rovnou do kariéry, protože jsem byl pochopitelně zvědavý na možnosti, jak moc jde vizuálně auto zprznit. Kariérní žebříček sice na první pohled nabízí jistou míru svobody, ale na ten druhý už je jasné, že si lze volit pouze pořadí, v jakém závody pojedete. Stejně se pro další postup musí odjet všechny. A zhruba po třiceti odjetých závodech nastal první problém a tím je repetitivnost. Město je totiž poměrně malé a mnohé úseky se v různých tratích opakují, takže je sice fajn, že se člověk nemusí moc snažit se zapamatováním, ale když vidí to samé v každém třetím závodě...

Nedomyšlené jsou taky odměny za vyhrané závody ve formě (asi) peněz. Ty se mění na základě zvolené obtížnosti, což by byla motivující věc (spolu s tím, že pro každý závod si obtížnost lze zvolit před startem), jenže se mi nikdy nestalo, že bych měl nedostatek a stačilo tím pádem jezdit stále na easy. Škoda, že nebyla možnost nějakých speciálních dílů za přemrštěnější částky, abych se musel víc snažit. Takhle hra sype všechno v podstatě za nic. Toto se týká karosérií a doplňků. Naopak barvy a polepy se dostávají za body vyježděné v driftech. A ty jsou směšně jednoduché (nicméně velice zábavné), takže stačí dejme tomu 10 závodů na hard a k dispozici jsem měl všechno. A těch pár extra závodů, kdy mi někdo slíbil ten speciální díl bohužel rutinu nenarušilo, maximálně jsem nějaké vylepšení dostal o něco dřív a ani tady jsem si nevšiml, že by výběr obtížnosti měl vliv na to, co lze získat.

Jenže díky výborné hratelnosti jsem většinu věcí výše dokázal hře odpustit. Soundtrack jsem si nahradil vlastními nářezy s minimálním BPM 150, obtížnost na hard a to byl hned jiný adrenalin. Některé úseky v kombinaci s "nevhodně" projíždějící dopravou dokázaly pěkně nas... :-) (zvláště v dragu). A koneckonců výběr aut a dílů byl poměrně široký, takže se jen s úpravami dalo strávit moře času. Jen škoda, že Hyundai Tiburon se tu tak nějak nedal sehnat, to auto jsem si zamiloval a odjezdil s ním minimálně polovinu hry. Nebylo vůbec třeba řešit, jestli se na drag hodí jiné auto než na sprint, hra vždy jízdní model upravila podle typu závodu.

Grafika byla celkem ok, ale šlo díky nočnímu zasazení poznat, že se s kvalitou textur vývojáři zrovna nevytáhli. Ale ono v tom fofru stejně není čas sledovat detaily. Zrodila se nechvalně známá zrcadlová silnice, modely aut vypadaly pěkně, ale celkově nic, o čem bych psal domů.

Ale ještě jedna perlička na závěr, kterou vysvětlím vyšší hodnocení, než by se mohlo zdát. Jednou jsme se se dvěma spolužáky rozhodli charakterně zatáhnout poslední dvě přednášky, skončili u jednoho z nich doma a v improvizovaném hotseatu jsme strávili 8 hodin v kuse :-) Takže ano, hra má mouchy, ale přitáhnout k sobě dokázala spolehlivě.