Chvíli poté, co se se střílečkami z druhé světové války roztrhl pytel, se parta Brňáků rozhodla dobýt svět něčím trochu jiným – prvním opravdovým „simulátorem“ války ve Vietnamu. Simulátor řečeno v nadsázce, nicméně označení hardcore FPS je přiléhavé. Vietcong se od prvního momentu snažil působit dojmem, že jste opravdu „tam“ a nutno přiznat, že se mu to dařilo. Hráč začal neotřele sprostým výcvikem a okamžitě poznal, že procházka Vietcongem rozhodně nebude procházka růžovou zahradou… Tedy pokud se růžovou zahradou nemyslí zkurveně hustá džungle plná otravného hmyzu, smradu z napalmu, nastražených kopí a poloneviditelných rákosníků, jejichž zaměřovače mají tuze rády jedno konkrétní místečko mezi vašima očima.
Vietcong není snadné k něčemu přirovnat, ale napadá mě Medal of Honor, který taktéž nectil zběsilou akci a snažil se vás občas vybídnout k taktice, popř. rozptýlit nějakým náznakem o infiltraci. Vietcong však u mě MoH překonává při nejmenším v atmosféře. Herní prostředí šlo krásně ruku v ruce s herním stylem, kdy bylo opravdu třeba postupovat obezřetně, dobře se rozhlížet, věnovat se týmu… Zkrátka jako v opravdové džungli, kde nebezpečí číhá na každém rohu. Na vyšší obtížnosti bylo až frustrující, že zbloudilá kulka mohla přiletět téměř odkudkoli, umělá inteligence viděla skrz listy lépe než vy. Vietcong byla v rámci možností realistická hra.
Jak to tak bývá, české studio není Electronic Arts, a tak se do hry vloudila řada drobných chybiček, či bugů, které mohly hráčům pořádně znepříjemnit hru. Pamatuju si, že jeden můj spolužák musel určitou misi hrát u mě, protože doma mu vždy v jeden moment hra crashla. Mezi záležitosti, které nedokáže spravit ani patch, patří umělá inteligence vašeho týmu. Není to nic hrozného, pouze platí, že Vietcongu musíte jít naproti, nesmíte se snažit hru „přechytračit“ a to jednoduše proto, že se vám to může podařit a něco se rozbije. Vzato kolem a kolem, první Vietcong byl jedinečný zážitek a hra, kterou nebylo snadné napodobit. Válku ve Vietnamu simuluje dle mě lépe než o rok mladší Battlefield Vietnam.
Vietcong není snadné k něčemu přirovnat, ale napadá mě Medal of Honor, který taktéž nectil zběsilou akci a snažil se vás občas vybídnout k taktice, popř. rozptýlit nějakým náznakem o infiltraci. Vietcong však u mě MoH překonává při nejmenším v atmosféře. Herní prostředí šlo krásně ruku v ruce s herním stylem, kdy bylo opravdu třeba postupovat obezřetně, dobře se rozhlížet, věnovat se týmu… Zkrátka jako v opravdové džungli, kde nebezpečí číhá na každém rohu. Na vyšší obtížnosti bylo až frustrující, že zbloudilá kulka mohla přiletět téměř odkudkoli, umělá inteligence viděla skrz listy lépe než vy. Vietcong byla v rámci možností realistická hra.
Jak to tak bývá, české studio není Electronic Arts, a tak se do hry vloudila řada drobných chybiček, či bugů, které mohly hráčům pořádně znepříjemnit hru. Pamatuju si, že jeden můj spolužák musel určitou misi hrát u mě, protože doma mu vždy v jeden moment hra crashla. Mezi záležitosti, které nedokáže spravit ani patch, patří umělá inteligence vašeho týmu. Není to nic hrozného, pouze platí, že Vietcongu musíte jít naproti, nesmíte se snažit hru „přechytračit“ a to jednoduše proto, že se vám to může podařit a něco se rozbije. Vzato kolem a kolem, první Vietcong byl jedinečný zážitek a hra, kterou nebylo snadné napodobit. Válku ve Vietnamu simuluje dle mě lépe než o rok mladší Battlefield Vietnam.
