Brány Skeldalu 2 přišly v roce 2002 jako velice netradiční pokračování. Jestliže jednička je čistokrevný dungeon, dvojka je pro změnu klasickou adventurou, doplněnou o prvky RPG a tahovek. Málokteré pokračování úspěšné hry si troufne na podobný žánrový veletoč a pokračování Skeldalu to celkem ustálo se ctí.
Příběh se odehrává deset let po pádu čarodějů ve Skeldalu. Mladý kouzelnický učen si otevře hubu v hospodě proti nekorunovanému vládci Rovelandu a skončí na vězeňském ostrově, odkud nemá být úniku. Což samozřejmě neplatí a postupně se odehrává dobrodružství, ve kterém jde opět o svržení velkého zla. Příběh mě v určitých bodech potěšil - dovíme se co stálo za šíleným plánem mágů ve věži i to jak dopadly určité lokace. Nejlepší atmosféru mají ruiny Skeldalu, plné pastí, levitujících trosek a magie. Nepotěšila mě návaznost na první díl. Tím zlem je totiž Wahargem, jediný přeživším ze Skeldalu, který se stal tyranským generálem s neomezenou mocí. Problém je, že v nabídce jedničky žádný Wahargem nebyl a navíc dle konce se měli všichni vrátit v pořádku. Už úplná kravina je návrat Bezry, jednoho z mágů který ve věži přežil. Sakra to si jako hrdinové nevšimli, že jim jeden mág upláchl. Navíc se právě on spojí s Wahamgerem...
Technická stránka je v pohodě, adventurní grafika vypadá pěkně, hraje tu příjemná hudba a je tu i slušný dabing. K tomu je tu spousta minianimací, či rozpohybovaných obrázků. Nic z čeho by si člověk sedl na zadek, jako třeba o rok později v Poslu smrti, nicméně žádný průšvih. Tím je ovšem odfláklý konec, kterým je bez jakékoliv slova asi 30 sekundový slide tří obrázků.
Hratelnost mi ze začátku přišla naprosto parádní. Možná proto, že jsem dlouho nehrál adventuru, ale první vězeňský ostrov, kam se dostávají režimu nepohodlní je úžasný. Když se z něj dostanete, čekají Vás bažiny plné napevno připravených soubojů, ve kterých Vám rychle stoupají úrovně a zlepšují se kouzla. Totéž Vás později čeká na první velké mapě, kde potkáte spoustu lokací z jedničky a mezi nimi čistíte monstra, získáváte zkušenosti a za prodávané kůže šelem či zbraně banditů vyděláváte majlant.
Jelikož Engeor je mág, zapomeňte na zbraně. Cvičíte si zhruba 25 kouzel do páté úrovně, získáváte více životů i many a především více útoků za kolo. Zpočátku to je obyčejný fireball, později řetězový blesk, kterým děláte mezi monstry doslova masakry. Navíc jsou tu naprosto parádně zabudovaná kouzla do adventurní části. Ani Discworld, Simon Sorcerer nebo Kyrandia nepracovaly takhle skvěle s tradičními fantasy kouzly. Potřebujete něco zapálit? Máte fireball. Nabít elektřinou? Lighting bolt. Někam se dostat kam nemůžete? Teleport. A použijete jich mnohem víc, hlavně se vyplatí na každé obrazovce zkusit detekci magie.
Adventurní část je víceméně bez výhrad. Pravým tlačítkem chodíte, levým máte kontextové menu (mluvit, použít, kouzlo), kombinace jsou logické, pokud Vás napadne použít kouzlo, tak to většinou půjde. Občasnou prasárnou je tradiční pixel hunting (neviditelný drát, kousek země "udusaná hlína", jednopixelová svíčka). A samozřejmě občas narazíte na situaci, kdy potřebujete kouzlo, které jste netrénovali a tak Vás čeká grind.
Ve finále to jde ale do háje. Adventura ustoupí pseudo RPG, pěkná kreslená grafika se změní na izomerický hnus a procházíte lávky a později kobku, kde na Vás co pět kroků čeká nepřítel. Chodbami se musíte vracet, nepřátelé se Vám respawnují přímo za zády a je to úmorné. Tím spíše, že souboje začnou být otravné. Nepřátelé jsou v chumlu 3-4, firebally nebo blesky je nezdoláte protože Vám dojde mana, či životy. Všechny možnosti jsou zdlouhavé, než přijdete na prasáckou kombinaci - vyvolat soupeři do cesty jedničkového kostlivce, svázat ho s ním kouzlem hlubina a koukat se, jak soupeř rozmázne kostlivce a tím zabije i sebe. Takto primitivně se dá zabít i finální boss. Sbíráte levely a vylepšujete kouzla v době, když už ani jedno nepotřebujete a chcete jít za završením příběhu.
Finále mě nebavilo, stejně jako určité části příběhu, nicméně jinak jsou Brány Skeldalu 2 relativně slušným pokračováním.
Příběh se odehrává deset let po pádu čarodějů ve Skeldalu. Mladý kouzelnický učen si otevře hubu v hospodě proti nekorunovanému vládci Rovelandu a skončí na vězeňském ostrově, odkud nemá být úniku. Což samozřejmě neplatí a postupně se odehrává dobrodružství, ve kterém jde opět o svržení velkého zla. Příběh mě v určitých bodech potěšil - dovíme se co stálo za šíleným plánem mágů ve věži i to jak dopadly určité lokace. Nejlepší atmosféru mají ruiny Skeldalu, plné pastí, levitujících trosek a magie. Nepotěšila mě návaznost na první díl. Tím zlem je totiž Wahargem, jediný přeživším ze Skeldalu, který se stal tyranským generálem s neomezenou mocí. Problém je, že v nabídce jedničky žádný Wahargem nebyl a navíc dle konce se měli všichni vrátit v pořádku. Už úplná kravina je návrat Bezry, jednoho z mágů který ve věži přežil. Sakra to si jako hrdinové nevšimli, že jim jeden mág upláchl. Navíc se právě on spojí s Wahamgerem...
Technická stránka je v pohodě, adventurní grafika vypadá pěkně, hraje tu příjemná hudba a je tu i slušný dabing. K tomu je tu spousta minianimací, či rozpohybovaných obrázků. Nic z čeho by si člověk sedl na zadek, jako třeba o rok později v Poslu smrti, nicméně žádný průšvih. Tím je ovšem odfláklý konec, kterým je bez jakékoliv slova asi 30 sekundový slide tří obrázků.
Hratelnost mi ze začátku přišla naprosto parádní. Možná proto, že jsem dlouho nehrál adventuru, ale první vězeňský ostrov, kam se dostávají režimu nepohodlní je úžasný. Když se z něj dostanete, čekají Vás bažiny plné napevno připravených soubojů, ve kterých Vám rychle stoupají úrovně a zlepšují se kouzla. Totéž Vás později čeká na první velké mapě, kde potkáte spoustu lokací z jedničky a mezi nimi čistíte monstra, získáváte zkušenosti a za prodávané kůže šelem či zbraně banditů vyděláváte majlant.
Jelikož Engeor je mág, zapomeňte na zbraně. Cvičíte si zhruba 25 kouzel do páté úrovně, získáváte více životů i many a především více útoků za kolo. Zpočátku to je obyčejný fireball, později řetězový blesk, kterým děláte mezi monstry doslova masakry. Navíc jsou tu naprosto parádně zabudovaná kouzla do adventurní části. Ani Discworld, Simon Sorcerer nebo Kyrandia nepracovaly takhle skvěle s tradičními fantasy kouzly. Potřebujete něco zapálit? Máte fireball. Nabít elektřinou? Lighting bolt. Někam se dostat kam nemůžete? Teleport. A použijete jich mnohem víc, hlavně se vyplatí na každé obrazovce zkusit detekci magie.
Adventurní část je víceméně bez výhrad. Pravým tlačítkem chodíte, levým máte kontextové menu (mluvit, použít, kouzlo), kombinace jsou logické, pokud Vás napadne použít kouzlo, tak to většinou půjde. Občasnou prasárnou je tradiční pixel hunting (neviditelný drát, kousek země "udusaná hlína", jednopixelová svíčka). A samozřejmě občas narazíte na situaci, kdy potřebujete kouzlo, které jste netrénovali a tak Vás čeká grind.
Ve finále to jde ale do háje. Adventura ustoupí pseudo RPG, pěkná kreslená grafika se změní na izomerický hnus a procházíte lávky a později kobku, kde na Vás co pět kroků čeká nepřítel. Chodbami se musíte vracet, nepřátelé se Vám respawnují přímo za zády a je to úmorné. Tím spíše, že souboje začnou být otravné. Nepřátelé jsou v chumlu 3-4, firebally nebo blesky je nezdoláte protože Vám dojde mana, či životy. Všechny možnosti jsou zdlouhavé, než přijdete na prasáckou kombinaci - vyvolat soupeři do cesty jedničkového kostlivce, svázat ho s ním kouzlem hlubina a koukat se, jak soupeř rozmázne kostlivce a tím zabije i sebe. Takto primitivně se dá zabít i finální boss. Sbíráte levely a vylepšujete kouzla v době, když už ani jedno nepotřebujete a chcete jít za završením příběhu.
Finále mě nebavilo, stejně jako určité části příběhu, nicméně jinak jsou Brány Skeldalu 2 relativně slušným pokračováním.
Samorost 3